16 C 46/2022-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 5 343,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], a žalovanou dne [datum], na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky jako úvěr ve výši 8 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 5 343,23 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 706,14 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 345,86 Kč a stejné příslušenství požadovala žalobkyně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 343,23 od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na základě této smlouvy přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které měla uhradit společně s úrokem ve výši 1 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy celkově měla zaplatit částku 14 400 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 240 Kč. Před uzavřením smlouvy byla vyplněna karta zákazníka, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaná je bez vzdělání, případně se základním vzděláním, je vdova a žije v nájmu společně s jedním dalším rodinným příslušníkem. Jediným příjmem žalované byl starobní důchod ve výši 9 108 Kč. Výdaje na bydlení představovaly 2 600 Kč měsíčně, ostatní výdaje 3 500 Kč. Další splátky úvěru činily 1 724 Kč měsíčně. Použitelný příjem představoval 1 284 Kč. Majetkové poměry žalované měly být prokázány oznámením o výši důchodu a složenkami. Žádné listiny v tomto směru nebyly soudu předloženy. Žalovaná na předmětný závazek zaplatila 7 530 Kč. Před podáním žaloby byla písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], které bylo odesláno [datum] doporučenou poštou. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Soud se předběžně musel zabývat tím, zda uzavřená smlouva je platná, přičemž dospěl k závěru, že ze strany věřitele nebyla v zákonem požadovaném rozsahu prověřována úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to zvláště za situace, že žalovaná se se svým příjmem pohybovala pod hranicí minimální mzdy. Žalobkyně nepředložila žádné listiny o prověření příjmů či výdajů žalované, když částka 2 600 Kč určená na bydlení i částka 1 500 Kč určená na další osobní údaje se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Rovněž věřitel měl pečlivě prověřit úvěruschopnost žalované s přihlédnutím k tomu, že na její straně existovaly další závazky ve výši 1 724 Kč měsíčně. 14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou odbornou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Za této situace bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 470 Kč. 15. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla věřitelem řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. 16. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyně zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že žádným způsobem neurčuje, na jaké služby věřitele je určen administrativní poplatek a co konkrétně představují náklady zákazníka na spotřebitelský úvěr. V tomto směru soud považuje tuto část smlouvy za neurčitou, zavádějící a z tohoto důvodu i za částečně neplatnou. 17. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující tato ujednání nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto poplatků a nákladů úroku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatcích a nákladech, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru. 18. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky předána částka 8 000 Kč, čímž se jí dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná věřiteli uhradila částku 7 530 Kč, na straně žalované vzniklo obohacení ve výši 470 Kč, které bylo žalobkyni přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť až od tohoto data byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení soud považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno žalované doporučenou poštou dne [datum]. Za doručenou dle § 573 o. z. lze zásilku považovat dne [datum]. Po připočtení 10 dnů k dobrovolnému splnění závazku se žalovaná dostala do prodlení nejdříve od [datum]. Od tohoto data soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Ve vý