16 C 148/2022-50 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 11 401,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], dne [datum], na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila žalovanou částku. Jelikož se dostala do prodlení od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], dne [datum], na základě níž byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba] [obec]. Tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky [právnická osoba] ze dne [datum], předžalobní upomínky ze dne [datum], z žádostí o úvěr ([jméno] application [anonymizováno]) ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z potvrzení o provedené platbě ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z platební informace – výpisu účtu [variabilní symbol] za období od [datum] do [datum], z čestného prohlášení ze dne [datum] a z podacího lístku [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši 35 000 Kč. Z vyčerpaných prostředků byla žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 8,5 % měsíčně, tedy 102 % ročně. Soud vyzval žalobkyni k označení a doložení důkazů o tom, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřena schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, který mohl být čerpán jednorázově až do výše 35 000 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že žádné podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované mimo těch, které byly soudu předloženy, se nedochovaly. Soud rovněž vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, jakou finanční částku žalovaná z titulu tohoto závazku uhradila žalobkyni, či jejím právním předchůdcům. I v tomto případě žalobkyně sdělila, že nemá k dispozici žádné doklady o provedených platbách ze strany žalované. Soud ve věci nařídil jednání, kdy pro neúčast žalobkyně na uvedeném jednání soud nemohl žalující stranu poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení týkající se prověření úvěruschopnosti žalované a prokázání rozsahu faktického plnění za strany žalované. Žalobkyně sice uvedla, předmětné doklady o provedených úhradách by mohl mít k dispozici původní věřitel, avšak na výzvu soudu nebyly ani společností [právnická osoba] žádné doklady soudu předloženy. Dále má soud za prokázané, že žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru vyčerpala fakticky částku 43 133 Kč, z předložených důkazů však nebylo možné učinit skutkový závěr o tom, jakou částku žalovaná fakticky na předmětný úvěr zaplatila. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru prověřena schopnost žalované jako spotřebitele platit poskytnutý úvěr. Za této situace bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. Výše této jistiny však byla nepřezkoumatelná, neboť žalobkyně neoznačila a nepředložila žádné důkazy o výši plateb, které žalovaná po dobu existence závazku provedla. Rovněž žalobkyně v řízení nedoložila, že důkazy k prokázání těchto tvrzení nemůže soudu předložit, přičemž nelze očekávat, že soud bude za účastníky řízení vyžadovat doklady k prokázání jejich tvrzení. Bylo na žalobkyni, aby v souvislosti s postoupením pohledávky požadovala na původním věřiteli doklady, které s postoupeným závazkem souvisejí a které by mohla na podporu odůvodněnosti svých nároků v řízení předložit. 9. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 10. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 11. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protipráv