16 C 197/2022-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně za žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 38 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 337 Kč od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], kdy na základě této smlouvy a jejího dodatku byla žalovanému poskytnuta finanční částka 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen tuto částku uhradit společně s poplatky ve výši 6 337 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru včetně poplatku ve výši 26 337 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 635 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o zápůjčce jen ze dne [datum] včetně jejího dodatku z téhož data, z výpisu z účtu žalovaného a z upomínek zaslaných žalovanému v říjnu a listopadu 2020 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků na dálku smlouva o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, která měla být uhrazena do [datum] společně s poplatkem ve výši 3 087 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] došlo k navýšení této částky o dalších 10 000 Kč, celková zápůjčka tedy představoval 20 000 Kč a celkový poplatek 6 337 Kč Tyto částky byly splatné dne [datum]. Přepočtením poplatku na roční úrokovou sazbu představuje úrok ve výši 386 % ročně, neboť zápůjčka měla být uhrazena s poplatkem do 30 dnů od jejího poskytnutí. Žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 365 Kč. Žalovaný byl pěti upomínkami vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužné částky neuhradil. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného, tedy schopnosti uhradit zapůjčené prostředky ve výši 20 000 Kč do 30 dnů od zapůjčení, bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl v prosinci 2019, tedy několik měsíců před uzavřením smlouvy, příjmu ve výši 27 000 Kč, v lednu 2020 přes 30 000 Kč. Dále žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že pokud se týká příjmů a výdajů žalovaného bylo vycházeno pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl nebo ze statistických údajů týkající se nezabavitelného minima ve výši 7 772 Kč. Žalovaný neměl záznam v [anonymizováno] evidenci [anonymizováno]. Faktické výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem prověřovány. 5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná a věřiteli lze přiznat jen neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru se zákonným úrokem z prodlení. 16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) se zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr uhradit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Předložení dvou mzdových listů z prosince 2019 a ledna 2020 za situace, že zápůjčka byla poskytnuta až v srpnu 2020, soud nepovažuje za odpovídající prověření úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace soud mohl žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 19 635 Kč (20 000 Kč - 365 Kč). 18. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. 19. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebit