12 C 31/2023-20 — Okresní soud v Bruntále

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím představující plnění poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, uzavřené na straně věřitele společností , právnická osoba, Žalovaný poskytnutou částku nevrátil ve sjednaném termínu, uhradil pouze 300 Kč.2. Žalobkyně nárokuje peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, proto není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek tak obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, pohledávku ze smlouvy o půjčce za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne , datum, .5. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 8 200 Kč, a to ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 300 Kč, platby byly použity v souladu s čl. 5 smluvních podmínek na úhradu souhrnného poplatku. Žalobkyně nárokuje jistinu pohledávky 5 000 Kč a částku 2 900 Kč představující část souhrnného poplatku (v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je částka označena jako kapitalizovaný úrok). Žalovaný zůstatek pohledávky neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem , datum, .6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.1964“), § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a § 55 a násl. o.z.1964, vždy ve znění platné ke dni uzavření smlouvy, neboť pokud právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou, došlo mezi nimi k uzavření smlouvy o půjčce, přičemž smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit jistinu v částce 5 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 3 200 Kč. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o půjčce a dluh nehradil řádně, uhradil toliko částku 300 Kč.7. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o půjčce z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí peněžité půjčky lze, v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 o.z. 1964 sjednat úroky. Smluvní strany sjednaly poplatek 3 200 Kč, kdy při výši půjčky 5 000 Kč a 40 splátkách po 205 Kč týdně jde o smluvní úrok ve výši cca 122,13 % ročně (dle kalkulačky pixy.cz). Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně (poskytovatel půjčky), jako obchodní společnost podnikající v oblasti finančnictví a zejména poskytování nebankovních úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, vyvíjí svou činnost za účelem generování zisku. Půjčka byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta v rámci jeho podnikatelské činnosti, je tedy věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jsou to právě smluvní úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky, které mají představovat cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Sjednané smluvní úroky v sazbě 122,13 % ročně (dle tvrzení žalobkyně 294,10 % ročně) výrazně přesahující úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v daném místě a čase, když v květnu roku 2007 byly úvěry na spotřebu běžně poskytovány s úrokovou sazbou okolo 12,34 % ročně (dle databáze ARAD České národní banky). Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti. (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Posuzovanou smlouvu o půjčce lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy.8. Soud má za to, že část smlouvy upravující souhrnný poplatek nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když právní předchůdce žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, poplatek tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Dospěl-li soud k závěru, že je neplatné ujednání týkající se poplatku, je neplatná celá smlouva o půjčce.9. V rozporu s požadavkem dobré víry znamená takto koncipovaná smlouva k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporuje principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a je v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje posuzovanou smlouvu za absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 o.z.1964, dle něhož je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Na základě neplatného právního úkonu bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 5 000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. o.z.1964. Výše bezdůvodného obohacení činí v souladu s ustanovením § 458 o.z.1964 částku 4 700 Kč, neboť žalovaný na úhradu závazku uhradil 300 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 3 200 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částku požadovanou na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou. Dle § 517 odst. 2 o.z.1964, má věřitel při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 2. 7. 2015, tedy v návaznosti na upomínku, která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 o.s.ř. Výzva dle § 142a o.s.ř. byla žalovanému zaslána. Pokud jde o úspěch účastníků ve věci, pak ohledně částky 4 700 Kč (59,5 %) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 3 200 Kč (40,5 %). Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 66 % méně 34 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 19 % vynaložených nákladů řízení. Ve věci jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkové náklady řízení žalobkyně 1 489 Kč představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč (položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby); odměna advokáta 600 Kč (3 úkony á 200 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit 19 % nákladů řízení žalobkyně v částce 283 Kč. Žalovaný je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi.