12 C 34/2023-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 140 Kč s příslušenstvím představující plnění poskytnuté žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, uzavřené na straně věřitele společností , právnická osoba, Žalovaná poskytnutou částku nevrátila ve sjednaném termínu, uhradila pouze 9 500 Kč.2. Žalobkyně nárokuje peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, proto není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek tak obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, pohledávku ze smlouvy o půjčce za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne , datum, .5. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, celkem tedy částku 16 640 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 9 500 Kč, platby byly použity v souladu s čl. 5 smluvních podmínek na úhradu souhrnného poplatku a následně jistiny. Žalobkyně nárokuje jistinu pohledávky 7 140 Kč. Žalovaná zůstatek pohledávky neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem , datum, .6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.1964“), § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a § 55 a násl. o.z.1964, vždy ve znění platné ke dni uzavření smlouvy, neboť pokud právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou, došlo mezi nimi k uzavření smlouvy o půjčce. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit jistinu v částce 10 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 6 640 Kč. Žalovaná porušila ujednání smlouvy o půjčce a dluh nehradila řádně, uhradila toliko částku 9 500 Kč.7. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o půjčce z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí peněžité půjčky lze, v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 o.z.1964 sjednat úroky. Smluvní strany sjednaly poplatek 6 640 Kč, kdy při výši půjčky 10 000 Kč a 52 splátkách po 320 Kč týdně jde o smluvní úrok ve výši cca 98,55 % ročně (dle kalkulačky pixy.cz). Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně (poskytovatel půjčky), jako obchodní společnost podnikající v oblasti finančnictví a zejména poskytování nebankovních úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, vyvíjí svou činnost za účelem generování zisku. Půjčka byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta v rámci jeho podnikatelské činnosti, je tedy věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jsou to právě smluvní úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky, které mají představovat cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Sjednané smluvní úroky v sazbě 98,55 % ročně výrazně přesahující úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v daném místě a čase, když v září roku 2004 byly úvěry na spotřebu běžně poskytovány s úrokovou sazbou okolo 14,52 % ročně (dle databáze ARAD České národní banky). Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti. (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Posuzovanou smlouvu o půjčce lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy.8. Soud má za to, že část smlouvy upravující souhrnný poplatek nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když právní předchůdce žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, poplatek tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Dospěl-li soud k závěru, že je neplatné ujednání týkající se poplatku, je neplatná celá smlouva o půjčce.9. V rozporu s požadavkem dobré víry znamená takto koncipovaná smlouva k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporuje principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a je v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje posuzovanou smlouvu za absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 o.z.1964, dle něhož je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Na základě neplatného právního úkonu bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10 000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. o.z.1964. Výše bezdůvodného obohacení činí v souladu s ustanovením § 458 o.z.1964 částku 500 Kč, neboť žalovaná na úhradu závazku uhradila 9 500 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 6 640 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částku požadovanou na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou. Dle § 517 odst. 2 o.z.1964, má věřitel při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 2. 7. 2015, tedy v návaznosti na upomínku, která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. Žalované bylo uloženo uhradit dlužnou částku ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 o.s.ř. přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady nevznikly.