Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 85.261,42 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.206,41 Kč za období od 21. 4. 2025 do 29. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.389,08 Kč za stejné období, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 72.029,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení za stejné období z částky 73.529,74 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně – , právnická osoba, a žalovaný zavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do výše 90.000 Kč. Před poskytnutím úvěru však byla hodnocena schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy původní věřitel neměl pochybnosti o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a o poctivosti jeho jednání. Žalovaný vyčerpal celkem 101.330,87 Kč. Neplnil však podmínky smlouvy v podobě řádného splácení splátek, a proto původní věřitel úvěr ke dni 20. 4. 2025 zesplatnil. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Do té doby žalovaný uhradil celkem 73.588,04 Kč. Předmětem žaloby je však dlužná jistina ve výši 72.029,74 Kč, dlužné poplatky ve výši 1.500 Kč a již zmiňované kapitalizované úroky a úroky z prodlení, stejně jako dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 11.731,68 Kč. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, kdy vzal v potaz sociální a demografická data, informace z databází a vyhodnotil také běžný účet žalovaného.4. Soud nařídil jednání na den 6. 8. 2026, k němuž se žalobkyně řádně dostavila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.5. U jednání žalobkyně doplnila, že žalobkyně má k dispozici pouze listiny, kterými byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky v rámci oznámení o postoupení pohledávky.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedení transakce, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, z předžalobní upomínky, z výzvy před zesplatněním dluhu, z ověření totožnosti – OP, z potvrzení o uhrazení úplaty, z tabulky umoření a z podacích lístků, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako zákazník, uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě tzv. kreditní linky, s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Měsíční splátky byly splatné vždy k 8. dni v měsíci s tím, že výše splátky měla být zákazníkovi sdělena prostřednictvím rozpisu plateb. Úroková sazba činila 48 % ročně, RPSN pak 61,13 % ročně. Celkem tak měl zákazník zaplatit 115.743,49 Kč. Ke smlouvě žalovaný doložil svůj občanský průkaz. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 6. 12. 2023. Na úvěr žalovaný čerpal dne 6. 12. 2023 částku 90.000 Kč, dne 6. 3. 2024 částku 2.837,62 Kč, dne 10. 1. 2024 částku 2.378,84 Kč, dne 11. 5. 2024 částku 2.268,75 Kč, dne 12. 2. 2024 částku 1.924,76 Kč a dne 18. 4. 2024 částku 1.920,90 Kč. Žalovaný naopak uhradil dne 5. 1. 2024 částku 5.919,82 Kč, dne 8. 2. 2024 částku 5.922,28 Kč, dne 5. 3. 2024 částku 5.896,37 Kč, dne 8. 4. 2024 částku 5.930,30 Kč, dne 10. 5. 2024 částku 5.902,56 Kč, dne 17. 6. 2024 částku 5.916,71 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 7.000 Kč, dne 11. 11. 2024 částku 12.100 Kč, dne 28. 1. 2025 částku 7.000 Kč, dne 17. 2. 2025 částku 6.600 Kč, dne 29. 8. 2025 částku 5.400 Kč. Ke dni 29. 9. 2025 činila celková dlužná částka 89.090,11 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 72.020,74 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11.731,68 Kč, úroků z jistiny po splatnosti ve výši 1.123,51 Kč a úroků po zesplatnění ve výši 2.705,18 Kč. Výzvou ze dne 16. 3. 2025 byl žalovaný vyzván, že opakovaně porušuje smlouvu a že pokud neobnoví splácení svého dluhu, dojde k zesplatnění. Měl tak dlužnou částku uhradit do 30 dnů. , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník, uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek postupitele na postupníka, přičemž tyto pohledávky byly specifikovány v seznamu tvořících přílohu smlouvy. Mezi nimi je uvedena i pohledávka za žalovaným, specifikována číslem smlouvy. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 29. 9. 2025, odeslaným dne 14. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 89.090,11 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2025 odeslanou téhož dne, pak byl žalovaný naposled vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 101.369,25 Kč do 15. 1. 2026, s upozorněním na soudní řešení věci.7. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný čerpal úvěr u společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy ze dne , datum, , kde došlo k zesplatnění dne 14. 10. 2025 (viz věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), ale především že od stejné společnosti, tj. , právnická osoba, . čerpal na základě smlouvy ze dne , datum, úvěr ve výši 596.712 Kč, který byl zesplatněn v listopadu 2024 (viz věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ). Další úvěry žalovaný sice čerpal až po uzavření smlouvy v této věci, ale i úvěr ze dne , datum, uzavřený se společností , právnická osoba, na částku 100.000 Kč má vypovídací hodnotu ve vztahu k okolnostem uzavření této smlouvy.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaný byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které bylo žalovanému umožněno opakovaně čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu, tj. do výše 90.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr pravidelnými splátkami splácet. Úvěr je současně úvěrem spotřebitelským, podléhajícím zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníků splácet poskytnutý úvěr, přičemž tato povinnost slouží k ochraně věřitele, dlužníka i samotné společnosti, před jejím zadlužováním.15. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tato skutečnost nebyla žádným způsobem prokázána, když žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici jiné než provedené důkazy. Naopak soudu je z jeho činnosti známé, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl několik současně čerpaných úvěrů, což zakládá jeho pochybnosti o schopnosti splácet. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně však neměla důvody prokazující, že vůbec došlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž bylo nutné předloženou úvěrovou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalobkyni tak náleží toliko jistina úvěru, resp. částka tvořena rozdílem mezi čerpanou částkou a žalovaným zaplacenou částkou. V tomto případě žalovaný čerpal částku 101.330,87 Kč, na kterou za celou dobu zaplatil 73.588,04 Kč a rozdíl tak představuje částku, která byla žalobkyni přiznána. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž žalobkyně prokázala, že nejstarší výzvou, kterou byl vyzván žalovaný k zaplacení celé dlužné zesplatněné částky, bylo oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, které bylo odesláno dne 14. 11. 2025 a při zohlednění poskytnuté lhůty tak žalovaný byl v prodlení od 2. 12. 2025 až dosud.16. Vzhledem k tomu, že soudem byla úvěrová smlouva shledána neplatnou, musela být žaloba zamítnuta co do nároků mající původ právě v neplatné smlouvě, a sice co do rozdílu žalované a přiznané částky, veškerých poplatků a sankcí mající původ ve smlouvě, co do obchodního úroku i částečně co do zákonného úroku z prodlení, když soud s ohledem na změnu splatnosti musel změnit datum počátku prodlení, což se projevilo na aktuálně platné sazbě.17. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu mluví pro žalovaného, kterému účelně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.