Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 113.254,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.021,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky za období od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 109.098,43 Kč za stejné období a s týmž úrokem z částky 2.056,10 Kč za stejné období s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně. Žalobkyně však požaduje úrok z úvěru toliko ve výši 11,5 % ročně v souladu se spotřebitelskými předpisy. Smlouvou bylo sjednáno, že banka je oprávněna přepisovat zúčtované úroky k jistině úvěru vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Smluvní strany se dále dohodly, že pro případ prodlení byla banka oprávněna úvěr prohlásit za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, byla bankou několikrát písemně upozorněna, aby tento stav napravila, což se však nestalo a v důsledku trvajícího porušování smlouvy banka úvěr s účinností ke dni 3. 8. 2025 zesplatnila, o čemž žalovanou dopisem ze stejného dne informovala, a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná znovu informována dopisem ze dne 22. 10. 2025. Ke dni účinnosti smlouvy o postoupení, tj. ke dni 1. 10. 2025, činila dlužná pohledávka 115.275,86 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 109.098,43 Kč, z úroků z úvěru ve výši 2.056,10 Kč, z úroků z prodlení ve výši 2.021,33 Kč a z poplatků ve výši 2.100 Kč. S ohledem na ujednání smlouvy činila jistina 111.154,53 Kč, představující součet úroků a zůstatku. Od postoupení žalovaná nezaplatila na pohledávku ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 27. 5. 2026 upřesnila, že banka zkoumala úvěruschopnost žalované, kde nejprve žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedla své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, doložila svůj příjem a na základě zjistění banka dospěla k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.4. Soud nařídil jednání na den 6. srpna 2026, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dostavila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalované postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.5. Z posouzení úvěruschopnosti, z výpisu z účtu, ze záznamu o poskytnutí předsmluvních informací, z příjmové transakce, ze smlouvy o úvěru, z všeobecných obchodních podmínek, z přílohy č. 1 – seznamu pohledávek, z podkladů klienta, z potvrzení o zaplacení kupní ceny, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, ze sazebníku, ze zespl. výzvy, z výzvy k úhradě, z předžalobní upomínky a z podacích lístků, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její příjem činí 14.435 Kč, což bylo ověřeno z transakcí na běžném účtu vedeném bankou. Dále byl ověřen insolvenční rejstřík, předchozí splátková morálka a historie v interní evidenci klientů, vše bez negativních záznamů. Žalovaná dále sdělila náklady na bydlení ve výši 4.000 Kč. Žalovaná sice neuvedla v žádosti žádné splátky, ale banka ze svých databází zjistila, že žalovaná má dva úvěry, a sice kontokorentní úvěr s limitem 1.000 Kč a orientační splátkou 30 Kč a spotřebitelský úvěr mimo banku se splátkou 855 Kč. Při zohlednění splátky nového úvěru ve výši 2.918 Kč by nové splátkové zatížení činilo 3.803 Kč. I tak by zůstala žalované částka 10.632 Kč na pokrytí jejich životních nákladů. Doloženy pak byly příchozí částky na účet žalované za období od května 2020 do května 2021. Z těchto položek vyplývá, že zde přicházel pravidelný příjem žalované v rozmezí 12.000 Kč až 16.000 Kč a další příjem v řádu stovek až tisíců korun. , právnická osoba, . jako banka a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč, který měl být uhrazen do 20. 4. 2029 formou měsíčních splátek po 2.918 Kč. Úroková sazba činila 16,99 % ročně, čemuž odpovídalo RPSN 18,66 %. Úvěr byl neúčelový, nezajištěný, spotřebitelský. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 21. 6. 2021 a šlo o celkem 95 splátek. Bylo dohodnuto, že úroky z úvěru bude banka připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí. Celkem tedy tak mělo být při řádném splácení uhrazeno 274.928 Kč. Pro případ porušení smlouvy, kterým bylo prodlení se zaplacením jedné splátky po dobu delší než tří měsíců, nebo prodlení s více jak dvěma splátkami, byla sjednána možnost prohlášení celého úvěru za splatný. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 5. 2021 na její běžný účet. Žalovaná úvěr splácela, byť s drobným zpožděním, zpočátku se však neocitla nikdy po delší dobu v prodlení, a to s více jak jednou splátkou. To se však změnilo na jaře 2025, kdy v březnu žalovaná ještě nedlužila ničeho, od květnové splátky však již nehradila, když poslední úhrada z její strany byla učiněna v zanedbatelné výši dne 22. 4. 2025 a následně se jen zvyšoval dluh na splátkách, a to až do 30. 9. 2025, kdy již dlužné splátky činily 17.507,91 Kč. Banka také žalované třikrát účtovala náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč resp. 900 Kč v případě druhé a třetí upomínky. Dopisem ze dne 2. 7. 2025 banka naposledy vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek ve výši 10.854 Kč do 3. 8. 2025 s tím, že pokud nedojde k uhrazení, dojde k okamžitému zesplatnění a dlužná částka bude činit 109.525 Kč. Dopisem ze dne 3. 8. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 111.199 Kč s tím, že banka úvěr zesplatnila. Ke dni 1. 10. 2025 činila dlužná jistina 109.098,43 Kč, úroky 2.056,10 Kč, poplatky 2.100 Kč a úroky z prodlení 2.021,33 Kč. Dle sazebníku poplatků banky účinného od 13. 5. 2021 činil poplatek za náklady spojené s prodlením 300 Kč překračujícím deset dní, poté 900 Kč a 900 Kč s tím, že tyto náklady měly být účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni prodlení. , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly na žalobkyni postoupeny ke dni 1. 10. 2025 pohledávky specifikované v seznamu pohledávek, který byl přílohou smlouvy. V tomto seznamu je také uvedena pohledávka za žalovanou, specifikovaná číslem smlouvy, typem produktu, zůstatkem, celkovou výši pohledávky, jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka. O postoupení pohledávek, byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 22. 10. 2025, odeslaným téhož dne, kdy byla znovu vyzvána k zaplacení částky 115.275,86 Kč. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2025, odeslanou téhož dne, kdy byla současně upozorněna na soudní řešení věci.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plnění je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li úrok nižší.9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovanou byla řádně identifikována, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč, který se zavázala uhradit v 95měsíčních splátkách. Úvěr je zároveň úvěrem spotřebitelským, podléhajícím zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru povinnost zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet, a to k ochraně samotného dlužníka před zadlužováním, věřitele i celé společnosti. V tomto konkrétním případě banka ověřila jak příjmovou stránku žalované, tak výdajovou stránku, především pak její splátkové zatížení, přičemž dovodila, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Z pohledu soudu v tomto konkrétním případě bylo zkoumání úvěruschopnosti ze strany banky učiněno dostatečně, současně skutečně z výpisu z běžného účtu žalované nevyplývají žádné mimořádné výdaje, nejsou zde položky za hazard, nejsou zde viditelné jiné splátky úvěru, ani opakované čerpání úvěrů. Žalovaná také byla po určitou dobu schopna s drobným zpožděním úvěr splácet, a to až do dubna 2025, tedy po dobu téměř čtyř let. Teprve zřejmě následně nastaly na její straně okolnosti, které vedly k tomu, že žalovaná úvěr přestala splácet. Banka proto po opakovaných výzvách využila oprávnění, daného úvěrovou smlouvou a úvěr zesplatnila. Výše jednotlivých nároků vyplynula z provedeného dokazování, nárok na jejich úhradu vyplývá z výše citovaných ustanovení, především pak z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, který ukládá povinnost dlužníkovi splatit jistinu i sjednané úroky. V tomto případě však žalobkyně žádala úroky snížené podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, nikoliv ve výši sjednané smlouvou. Součástí žaloby je také nárok na zaplacení poplatků, resp. nákladů za prodlení, které vyplývají z obchodních podmínek smlouvy a jejich výše pak ze samotného ceníku banky. Je nepochybné, že žalovaná se ocitla v prodlení s jednotlivými splátkami i v prodlení s celým zesplatněným úvěrem a důvodným je tak požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně zcela důvodný, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě jednotlivých částek tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 4.531 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po 5.660 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast u jednání) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a čtyři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 450 Kč. Zástupci dále náleží náhrada cestovních nákladů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu k jednání soudu na trase Opava - Bruntál a zpět o celkové vzdálenosti 76 km při průměrné spotřebě 8,2 l/100 km a vyhláškové ceně naturalu 95 ve výši 34,70 Kč/l a základní sazbě 5,90 Kč/km v celkové výši, přičemž zástupkyně žalobkyně požadovala cestovní náklady pouze v třetinové výši s ohledem na její účast u třech jednání soudu téhož dne, což odpovídá částce 221,60 Kč. Zástupkyni žalobkyně dále náleží náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za celkem 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, taktéž v třetinové výši, tj. ve výši 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 5.220,94 Kč. Náklady řízení celkem činí 34.613,54 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.15. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za úkon v podobě doplnění žaloby ze dne 27. 5. 2026, když skutečnosti zde uvedené měly být již součástí původně podané žaloby. Ze stejného důvodu proto nebyla přiznána ani náhrada hotového výdaje za tento úkon.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.