Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 1. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 17 590 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kdy žalované poskytla úvěr dne , datum, . Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč a dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3 590 Kč (ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data 25. 10. 2024 do 19. 10. 2025).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla, byť prostředky komunikace na dálku, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, dne , datum, . Byl sjednán úvěr nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Úvěrový limit byl 20 000 Kč. Doba trvání úvěru na dobu neurčitou. Útoková sazba 40 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. V čl. 2.1.6 smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ). Žalovaná obdržela dne , datum, bankovním převodem částku ve výši 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě). Žalobkyně přípisem ze dne 21. 10. 2024 sdělila žalované, že zesplatňuje spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek, s tím, že dne 21. 10. 2024 došlo zesplatnění úvěru. Současně vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů od doručení výzvy (výzva z 21. 10. 2024 a doklad o odeslání). Následně byla žalovaná a vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (výzva ze dne 19. 10. 2025). Žalovaná na daný případ neuhradila ničeho (tvrzení žalobkyně).5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že k ověření výše příjmů žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní lístky, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu a dále byla žalovaná žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databází. Ze smlouvy o úvěru je žalovaná identifikována jako fyzická osoba spotřebitel a další údaje k majetkovým poměrům žalované uvedeny nejsou. Případné doklady k ověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doloženy nebyly. Soud postupoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní podnikatelkou a žalovanou fyzickou osobou spotřebitelem. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. věta druhá je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě. Soud dovodil, že poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru nezjišťoval příjmy a výdaje spotřebitele, což vyplývá z tvrzení v žalobě a z předložených listinných důkazů. Pokud došlo k prověření žalované ve veřejných registrech, není toto dostatečné. Z žádných předložených listin nevyplývají údaje ohledně zjišťování příjmů a výdajů žalované. S ohledem na uvedené soud dovodil, že poskytovatel úvěru v daném případě poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by to byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 10 000 Kč a tuto jistinu je z titulu bezdůvodného obohacení povinná žalobkyní vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Na zákonný úrok z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Další nároky uplatněné žalobou byly s ohledem na výše uvedené posouzeny jako nedůvodné a soud je zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že úspěch žalobkyně byl jen částečný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.