25 C 227/2023-19 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že původní věřitel (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalobkyně již v podané žalobě připouští, že není schopna doložit průběh jednání před uzavřením smlouvy ani samotnou smlouvu o zápůjčce. Žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky řádně a včas. Nadále zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 20 000 Kč. 2. Žalovaná se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne 15. 5. 2023, č. j. EPR 83862/2023-7 nevyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaná, které bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. 3. Z výpisu z účtu původního věřitele ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalované částku 20 000 Kč. Ze sdělení banky [právnická osoba] soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne [datum] připsána výše uvedená platba od právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná dosud žalobkyni z této částky ničeho nevrátila. 4. Podle ustanovení § 2390 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr (sjednanou zápůjčku) splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. 12. Žalobkyně již v podané žalobě uvedla, že nedisponuje doklady o průběhu a výsledku jednání předcházejících uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy včetně důkazů osvědčujících prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně shrnula, že v řízení uplatnila nárok pouze na nezaplacenou část jistiny se zákonným úrokem z prodlení, když požaduje, aby jí byl žalovaný nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] na její účet částku 20 000 Kč. Žalovaná dosud nevrátila z takto poukázané částky právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni ničeho. 14. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedoložil, jakým způsobem zjistil a zejména ověřil příjmy a výdaje žalované, a tudíž jeho schopnost poskytnutou zápůjčku splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Převzal-li žalovaný zápůjčku na základě neplatné Smlouvy o zápůjčce, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil shora uvedenou částkou. V částce 20 000 Kč – jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl, když žalobkyně další sjednané dílčí nároky nepožadovala, neboť si byla vědoma toho, že tyto nelze při zhodnocení předmětné smlouvy jako absolutně neplatné úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nároky z titulu bezdůvodného obohacení lze řadit mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009. K plnění dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou. Žalobkyně podacím archem doložila, že tato výzva byla odeslána žalované dne [datum]. Ve smyslu ustanovení § 573 o.z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Žalobkyni tak lze přiznat z dlužné jistiny úrok z prodlení ode dne [datum] v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává