28 C 30/2022-129 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 26 499 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 13. 4. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že ve vlastnictví žalovaného je mimo jiné pozemek parc. [číslo] v katastrálním území České Budějovice 7 (ostatní komunikace/ostatní plocha), jedná se o ulici [ulice] v [obec], a to o místní komunikaci III. třídy, jejíž součástí je také chodník. Dne 7. 4. 2021 v době okolo 12:30 hodin žalobkyně při chůzi po tomto chodníku před domem [adresa] upadla a v důsledku pádu na zem utrpěla úraz a vznikla jí věcná škoda, přičemž příčinou jejího pádu byl podle jejího názoru špatný stav chodníku. Vznik újmy oznámila žalovanému a uplatnila u něj nárok na náhradu škody. Žalovaný odkázal žalobkyni na svého pojišťovacího makléře, a to společnost [právnická osoba], kde o náhradu škody požádala podáním ze dne 13. 4. 2021. Žalovaný se uvedené společnosti ke své odpovědnosti vyjádřil dopisem ze dne 4. 6. 2021, ve kterém svoji odpovědnost za vznik škody uznal. Žalovaný má pojištění odpovědnosti sjednáno u [pojišťovna], která nárok žalobkyně na náhradu škody odmítla dopisem ze dne 15. 6. 2022 jako nedůvodný, přičemž odpovědnost žalovaného posoudila pouze podle zákona o pozemních komunikacích, ale obecnou odpovědností žalovaného se vůbec nezabývala. S takovým vyřízením úrazu, újmy na zdraví a věcné škody a s takovým přístupem k odpovědnosti žalovaného žalobkyně nesouhlasila, je to názoru, že za její pád a následné zranění nese odpovědnost žalovaný, a proto se na žalovaného obrátila prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 22. 9. 2021, kterým uplatnila nárok na náhradu škody. Žalovaný však na tento dopis nereagoval. Žalobkyně se domnívá, že odpovědnost žalovaného může být dána buď objektivní a vycházet ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, anebo může být dána odpovědnost za zavinění pro porušení obecné prevenční povinnosti předcházet škodám podle občanského zákoníku. Žalobkyně odkazuje na ust. § 27 odst. 3 silničního zákona a dále na ust. § 26 odst. 2 silničního zákona. Žalobkyně upozorňuje, že stav chodníku v místě jejího pádu bezpečný pohyb chodců neumožňoval, což je potvrzováno i vyjádřením žalovaného ze dne 4. 6. 2021. Žalobkyně se proto domnívá, že v tomto případě se jedná o objektivní odpovědnost žalovaného za škodu podle silničního zákona. V úvahu však připadá též obecná odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu v důsledku porušení prevenční povinnosti, a to podle ust. § 2900 OZ. Žalovaný o závadě ve schůdnosti předmětného chodníku věděl, neučinil však nic pro to, aby k újmě na zdraví žalobkyně nedošlo. Při pádu žalobkyně utrpěla úraz, a to zlomeninu levé ruky, prokousnutí rtu, zaražení zubu a zranění v obličeji. V důsledku úrazu došlo k ušpinění oblečení od krve. Celkem žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 26 499 Kč, která se skládá z věcné škody ve výši 1 249 Kč, bolestného ve výši 21 367 Kč, ztížení společenského uplatnění, které zatím nebylo vyčísleno, nákladů léčení a léků (léčení dosud nebylo ukončeno) ve výši 2 083 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 1 800 Kč. Jde-li o věcnou škodu, žalobkyně si při pádu a následném krvácení ze rtu, úst a tváře poničila kabát krví, načež skvrny od krve již nešly vyčistit ani při opakovaném čištění v čistírně. Jednalo se o oranžové paleto [značka automobilu] [anonymizováno] [příjmení], za jehož zničení požaduje náhradu 1 000 Kč s tím, že ocenění či zjišťování výše škody by převýšilo žalobkyní uplatňovaný požadavek. Za neúspěšné vyčištění kabátu zaplatila žalobkyně 249 Kč. Pokud jde o bolestné, nechala jej žalobkyně vyčíslit znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, kterým bylo bolestné vyčísleno znalcem [příjmení] [příjmení] na 60 bodů, tedy ve výši 21 367 Kč. Jde-li o ztížení společenského uplatnění, není toto s ohledem na dobu úrazu a vzniku škody zatím vyčíslitelné. Dosavadní náklady na léčení a náklady na léky spočívají jednak v nákladech na ošetření ze dne 28. 6. 2021 ve výši 1 135 Kč, nákladech na vyšetření dne 14. 7. 2021 ve výši 650 Kč, nákladech za léky ze dne 8. 4. 2021 ve výši 169 Kč a nákladech za léky ze dne 12. 8. 2021 ve výši 129 Kč s tím, že s ohledem na probíhající další léčení nejsou tyto náklady konečné. Žalobkyně zároveň uplatňuje také náklady na uplatnění nároku, pokud jde o zpracování znaleckého posudku o bolestném, a to ve výši 1 800 Kč. Celkem tak uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu škody ve výši 26 499 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody neuznal a k odpovědnosti se nehlásí, je nucena domáhat se svého nároku na náhradu vzniklé škody podanou žalobou. Vedle zákonného nároku na náhradu škody požaduje též úrok z prodlení v jeho zákonné výši jdoucí od uplatnění nároku na náhradu škody dne 13. 4. 2021 a náhradu nákladů tohoto řízení. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V odporu ze dne 9. 2. 2022 žalovaný zejména uvedl, že je toho názoru, že není dána jeho odpovědnost k náhradě škody z důvodu závad ve schůdnosti chodníku podle ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž odkázal na právní úpravu obsaženou v ust. § 26 odst. 7 tohoto zákona, podle kterého se závadou ve schůdnosti rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Z vyjádření zástupce správce komunikace a současně i z fotografie předložené žalobkyní je zřejmé, že stav předmětné komunikace odpovídá stáří stavby a četnosti jejího užívání. Pohyb žalobkyně tak měl být přizpůsoben stavebnímu stavu komunikace, neboť uváděné místo nevybočovalo svým charakterem z celkového stavu chodníku. Jedná se o přehledný úsek bez jakýchkoliv překážek ve výhledu. Žalovaný odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které závada může nastat pouze na úseku, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu komunikace natolik, že její uživatel není schopen rozlišit a uzpůsobit chůzi tomuto nenadálému nebezpečí. Jde o situaci, kdy chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledek povětrnostních poměrů nemůže výskyt závady ve schůdnosti předpokládat a účinně na něj reagovat. Objektivní odpovědnost žalovaného podle zákona o pozemních komunikacích tak není dána. Současně nelze podle žalovaného připustit zaviněné porušení prevenční povinnosti vyplývající z občanského zákoníku, neboť žalovaný řádně zajišťuje péči o pozemní komunikace v jeho vlastnictví, kterou nelze posuzovat bezbřeze či dokonce absolutně. [obec] ve schůdnosti komunikace jsou žalovaným řešeny bezodkladně, celkové opravy chodníku jsou prováděny postupně dle potřeb a v závislosti na schváleném rozpočtu. 3. Žalobkyně v replice ze dne 11. 3. 2022 uvedla, že stanovisko žalovaného je pro ni překvapivé, zejména pak s ohledem na jeho sdělení ze dne 4. 6. 2021, které tvořilo přílohu žaloby. Pokud je žalovaný toho názoru, že s předmětnou komunikací bylo vše v pořádku a že za případné úrazy na chodníku zde neodpovídá, měl by poté vysvětlit, proč byl předmětný chodník, na kterém došlo k úrazu žalobkyně, v létě loňského roku opraven. Žalobkyně se může domnívat, že tím žalovaný plnil svoji prevenční povinnost předcházení škodám či odstranění závad ve schůdnosti, avšak vzhledem k jejímu úrazu tak učinil pozdě. Žalobkyně je toho názoru, že stav komunikace neumožňoval bezpečný pohyb chodců, když žalovaný zatím netvrdí a ani neprokazuje, že by nebylo v jeho možnostech tuto závadu odstranit či na ni upozornit. Žalobkyně se domnívá, že stav chodníku neodpovídá ani povinnosti žalovaného předcházení škodám a z toho důvodu na žalobě trvá. 4. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 5. 2022, ke kterému předvolal právního zástupce žalobkyně a žalovaného. Při tomto jednání se soud neúspěšně pokusil o smírné vyřešení sporu. Po zahájení jednání byly provedeny listinné důkazy předložené žalobkyní, a to informací o pozemku, kopií katastrální mapy, fotografií, žádostí o náhradu škody, sdělením, odpovědí, paragonem, příjmový pokladními doklady, účtenkou, uplatněním nároku, mapou a rovněž znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. Při jednání byla žalobkyně vyzvána k doplnění některých tvrzení, načež uvedla, že tehdy o dlažbu zakopla pravou nohou, když došlápla svojí levou nohou do místa, kde chyběla dlažba a následně špičkou pravé boty zakopla o výškový rozdíl v povrchu chodníku. Tehdy šla ulicí [ulice] po levé straně ve směru od školy stojící na rohu ulic [ulice] a [anonymizováno] [obec], a to směrem do ulice [ulice], kde za železničním přejezdem bydlí. Ulicí [ulice] obvykle nechodí, používá ji výjimečně, když potřebuje do k