Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 600 Kč, a to nejpozději do , datum, . (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a z potvrzení o vyplacení částky 12 000 Kč.)6. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 15. 4. 2026 (zjištěno z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.7. Soud má z výše zjištěného skutkového stavu za to, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje. V žalobě žalobkyně vůbec neuvádí ani neprokazuje, zda a případně jakým způsobem před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalované.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru posoudil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl o vrácení pouze poskytnuté jistiny, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalované. Tuto lhůtu soud stanovil na 6 měsíců. Ve zbývajícím rozsahu pak soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví zákon na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu na 6 měsíců po právní moci rozsudku. Žalovaná tedy doposud není v prodlení a žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení doposud nevznikl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 70,50 % a její neúspěch 29,50 % (zamítnutá část žalované částky včetně úroků z prodlení vyčíslených ke dni rozhodnutí soudu). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 2 615 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání EPR), a to dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále 3 tzv. režijními paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.13. Toto rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.