Okresní soud v Českých Budějovicích 14 C 78/2026-32 – Náklady řízení

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 865 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucí z částky 21 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 1. 2025 smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr každý měsíc (nejpozději k 8. dni příslušného měsíce) úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy, a to i z části. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnuté finanční prostředky úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , kde vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a ověřila identitu. Prostřednictvím ověřovací platby ve výši 0,01 Kč žalobkyně ověřila také totožnost majitele bankovního účtu. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti využila žalovaným poskytnuté výplatní listy a dále ověřila lustrací, zda žalovaný není evidován v registrech – ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, když na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, byl žalobkyní opakovaně upomínán a upomínkou ze dne 18. 11. 2025 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 5. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 11. 2025 předžalobní výzvu.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 8. 2026. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k tomuto jednání bylo řádně doručeno. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2025 ve spojení s kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 1. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny.5. Z přehledu bankovních transakcí na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet č. , č. účtu, dne 9. 1. 2025 částku ve výši 15 000 Kč.6. Ze zesplatnění úvěru ze dne 11. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 11. 5. 2025 zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 44 048 Kč.7. Z výplatních lístků žalovaného za období měsíců září 2024 až listopad 2024 soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného ze zaměstnání, které byly zjištěny v průměrné měsíční výši 38 557 Kč. Z výplatních lístků je však zřejmé, že žalovaný byl v průběhu měsíce listopad 2024 po celý měsíc v pracovní neschopnosti.8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 26. 5. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, .9. Z potvrzení o příchozí platbě ze dne 26. 5. 2026 soud zjistil, že dne 10. 1. 2025 byla na účet č. , č. účtu, připsána částka 15 000 Kč, jejímž odesilatelem byla žalobkyně.10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k plnění.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2025 a jejích příloh soud žádné skutkové závěry neučinil, neboť předmětem řízení nebyla dle žalobních tvrzení a provedeného dokazování pohledávka, která by byla na žalobkyni postoupena.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2025 za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím osobních dokladů. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně od žalovaného zjišťovala pouze výši příjmů a nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti.16. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také o výši měsíčních výdajů žalovaného a jeho dalších závazcích a že by žalovaným uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Při ověřování příjmu žalovaného však žalobkyně nemohla přehlédnout dlouhodobou pracovní neschopnost žalovaného, která trvala po celý měsíc listopad 2024, není zřejmé, zda trvala až do doby žádosti o úvěr či nikoli. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru, když v řízení neprokázala, že měla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a zejména pak výdajů žalovaného (zda žalovaný nehradí další splátky úvěrů, jaké jsou jeho měsíční výdaje na bydlení apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které neobsahovaly žádnou informaci o jeho měsíčních výdajích a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 15 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalovaného jeví jako přiměřená při rozložení úhrady do splátek po 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohl být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání aktuální výše svých příjmů a své celkové sociální a majetkové situaci v případě, že by dle jeho názoru soudem navržená výše splátky neodpovídala jeho možnostem. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byla poměrně úspěšnější žalobkyně, když žalobě bylo při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství co do 61 %, a proto žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši představující rozdíl jejího úspěchu a úspěchu žalovaného (61 % - 39 %), tedy v poměrné výši 22 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů na zastoupení žalobkyně advokátkou za 4 úkony právní služby (při tarifní hodnotě 17 865 Kč) po 400 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a doplnění žaloby o prověření úvěruschopnosti, které je však v převážné části také formulářovým podáním) v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně ve výši 400 Kč představující 4 náhrady hotových výdajů po 100 Kč/1 úkon právní služby v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 13 odst. 1 citované vyhlášky a navýšení příslušných položek o 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 752 Kč (0,22 * 3 420 Kč).