8 C 301/2021-78 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] [název smlouvy] [anonymizována tři slova] [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná se zavázala částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 26. 7. 2018. Žalovaná neplnila své povinnosti, když nehradila řádně a včas sjednané splátky, přičemž nejpozději měla dluh zaplatit dne 12. 9. 2019. Neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč se ode dne 13. 9. 2019 do zaplacení úročí v [čl. číslo] smlouvy sjednaným úrokem ve výši 19,23 % ročně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku uhradila jen 2 100 Kč, z toho na úrok za dobu trvání smlouvy 1 633,31 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 466,69 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 15 900 Kč, skládající se z jistiny 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 900 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 2 622,76 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 1 363,89 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná, která je neznámého pobytu, se k žalobě nevyjádřila. Opatrovnice žalované ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, dosahující tak 80 % výše jistiny zapůjčené na 60 týdnů, s tím, že se jedná o lichevní ujednání. Dále poukázala na značnou výši sankčního úroku 19,23 % ročně, žádaného vedle zákonného úroku z prodlení. Namítla nesprávné započtení plateb žalované, kdy nebylo respektováno ustanovení § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Konstatovala, že s ohledem na uvedené námitky je nutné označit celou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako celek za neplatnou. 3. Žalobkyně v replice argumentaci zástupkyně žalované odmítla. Smluvní úrok je žádán na základě smlouvy, přičemž žalobkyně na základě svého rozhodnutí žádá nižší úrokovou sazbu, jen 19,23 %. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 47/2002 ze dne 4. 3. 2002. Úrok z prodlení je žádán v zákonné výši dle § 1070 OZ Ani výše úroku ani úroku z prodlení není v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o úrocích a poplatcích navíc nelze posoudit jako neplatné dle § 580 OZ jako celek. To by bylo možné jen tehdy, pokud by bylo možné označit za rozpornou s dobrými mravy jakoukoliv dohodu o úrocích či nákladech ve smlouvě o zápůjčce. Poukázala na výši sjednané úrokové sazby v porovnání s výší úrokové sazby úvěrů spotřebitelům, která v červenci 2018 dle databáze České národní banky činila 10,31 % ročně při splatnosti od 1 roku do 5 let. Konstatovala, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, kdy není vyžadováno žádné zajištění, zápůjčka byla žalované poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaná nemusela vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Nadto je třeba přihlédnout k obecně známé skutečnosti, že tento typ zápůjček má pro věřitele na rozdíl od zápůjček či úvěrů poskytovaných bankovními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Všechny tyto okolnosti se mohou odrazit i ve vyšší úrokové sazbě, za niž je zápůjčka poskytnuta. Poplatek za administrativní činnost zahrnuje všechny náklady spojené se založením a vedením zákaznického účtu. Poplatek za hotovostní inkaso splátek je úhradou za výběr splátek zástupcem společnosti v místě bydliště žalované, jedná se o volitelnou službu, nahrazuje náklady, které by žalovaná měla například za platbu poštovní poukázkou, či za banku. 4. Z důkazů, provedených při jednání, má soud za prokázaný následující skutkový stav. 5. Karta zákazníka - [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] a [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] prokazují, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podací lístek ze dne 22. 2. 2021 prokazují, že [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávky vůči ní z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. 6. Nebylo prokázáno, že [právnická osoba] konkrétně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když k důkazu bylo předloženo jen prohlášení žalované v rámci tzv. karty zákazníka o jejích příjmech a výdajích. Není však prokázáno, jak konkrétně bylo toto prohlášení ověřeno, tedy jak bylo zjištěno, že tyto údaje odpovídají skutečnosti. Soud proto vyzval zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ označení důkazů prokazujících prověření úvěruschopnosti žalované, jinak bude vycházet z toho, že úvěruschopnost řádně prověřena nebyla. Žalobkyně důkaz nedoplnila. 7. Z výše uvedené úvěrové smlouvy je prokázáno, že při poskytnutí 10 000 Kč měla žalovaná uhradit jednak částku 2 000 Kč označenou jako úrok, dále částku 2 000 Kč označenou jako administrativní poplatek a konečně částku 4 000 Kč označenou jako odměna za hotovostní inkaso splátek, když ze znění bodu [číslo] smlouvy je zcela zjevné, že výše odměny za hotovostní inkaso nijak nesouvisí s náročností inkasa, ale je navázána pevnou procentní výší na výši úvěru. Jak administrativní poplatek, tak poplatek za inkaso, tak nelze považovat za nic jiného, než za další úrok v pevné výši, byť označený jinak. Celková výše úrok tak činí 8 000 Kč, tedy 80 % z jistiny u úvěru na 60 týdnů, čemuž odpovídá roční (52týdenní) úrok ve výši 69,33 %. To vše za situace, kdy z výpisu z databáze ARAD České národní banky (tabulka B1 .1.2) bylo prokázáno, že obvyklá výše úroku z nových úvěrů pro domácnost na spotřebu v červenci 2018 (tedy v průběhu celého měsíce, nikoliv ke dni [datum] a nikoliv ze všech, ale úvěrů, což je rozdíl oproti výpisu z databáze předloženého žalobkyní) činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,45 % ročně a při fixaci na 1-5 let 8,46 % ročně. Smluvně sjednaná úroková sazba tak činila – i při zvolení sazby do 1 roku, jemuž se délka trvání úvěrového vztahu 60 týdnů blíží – 6,6 násobek obvyklé úrokové výše. Nelze pak přehlédnout ani ujednání v bodě [číslo] smlouvy stanovící v poměru k jistině značně vysoké smluvní pokuty (byť nazvané jinak) za možné prodlení úvěrovaného se splácením a možnost vysokého počtu jejich uložení (v tomto případě úvěru na 60 týdnů účtování„ nákladů vymáhání“ 2 000 Kč, až 12 tzv. osobních upozornění po 500 Kč). Navíc je v bodě [číslo] ujednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně. 8. Bylo na žalované, aby vedle právních námitek, uvedených v bodě 2., uvedla ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), také skutková tvrzení, jimiž by zčásti či zcela zpochybnila důvodnost žalobkyní vzneseného nároku, zejména tvrdila a v případě spornosti prokázala, že žalobkyni uhradila více, než žalobkyní tvrzenou částku. Žalovaná žádná takováto tvrzení neuvedla, soud proto vycházel z toho, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně, popřípadě žalobkyni, jen v žalobě tvrzenou částku 2 100 Kč. 9. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Výše úroku, která výrazně převyšuje hranici čtyřnásobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 11. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 12. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně