ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2023:15.C.336.2022.1 Datum: 2023-04-05 Předmět: O zaplacení 19 734 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 18 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2392 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 29 ["postoupení pohledávky""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: O zaplacení 19 734 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 18 z. č. 99/1963 )
Rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 16. června 2022, ve znění doplnění ze dne 31. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 19 734 Kč jakožto nevrácené zápůjčky 5 774,32 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků v částkách 3 000 Kč (poplatky za zahájení vymáhání žalované pohledávky a poplatky za upomínky) a 2 959,68 Kč (poplatky za poskytnutí a správu úvěru). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v poměru 29 % z nevrácené zápůjčky 5 774,32 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala ke dni 1. února 2022 v částce 8 000 Kč a zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené zápůjčky 5 774,32 Kč, který kapitalizovala do 1. února 2022 v částce 294,80 Kč a poté v poměrné výši za období od 18. března 2022 do zaplacení. Platební povinnosti žalovaného ohledně nedoplatku zápůjčky 5 774,32 Kč, poplatků 2 959,68 Kč a 3 000 Kč, smluvní pokuty a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalovanému 16 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále poplatek 11 184 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 60 měsíčních splátkách po 454 Kč, kdy poslední splátka činila 398 Kč. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené zápůjčky. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 27. března tr. se dostavil jen zástupce žalobkyně prostřednictvím své podzástupkyně, pouze neúčast žalobkyně byla omluvena.
Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.
Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovaným. Jejím podpisem žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v hodnotě 16 000 Kč a zavázal se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.
Soud ovšem nedospěl ke skutkovému závěru, že by se žalovaný zavázal platit zapůjčitelce další (a to poměrný) úrok, než částku 2 862 Kč. Ve smlouvě se sice údaj u poměrné úrokové sazbě 29 % objevuje, ovšem až za sumarizací platebních povinností žalovaného, vedle údaje o roční poměrné sazbě nákladů zápůjčky. Výslovný závazek k platbě úroku se přitom váže jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy zapůjčitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo tvrzeno, že by formulářový návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco zapůjčitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020 o nároku vycházejícím z obdobného smluvního ujednání.
Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích, pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 96,05 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno.
Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla při jednání před soudem, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Žalobkyně sice poukazovala na to, že žalovanému byly poskytnuty také nadstandartní služby spočívající v inkasu splátek v místě jeho bydliště, které proběhlo po celou dobu trvání smlouvy (sjednaného splácení) bez ohledu na výsledek inkasa. Předmětný poplatek (za komfortní splácení) byl však spojen s jinak obvyklými činnostmi každého zapůjčitele či úvěrujícího (vedení zákaznického účtu) a nebylo možné jej tak ve prospěch zapůjčitelky zohlednit. Všechny sjednané vedlejší povinnosti žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného.
Soud tak posoudil ujednání zapůjčitelky a žalovaného jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části, týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Skrytá forma odměny za poskytnutí peněz (úroku) byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2018 byla 8,79 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https: //www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 576 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupného na www.nsoud.cz)). Soud tedy v souladu s § 577 OZ přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,79 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 16 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,79 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 16 898 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 18 450 Kč, pak žalovaný zápůjčku zcela vrátil a zaplatil i obvyklý úrok.
Výrokem I. proto soud zamítl žalobu na zaplacení žalované jistiny (zápůjčky) 5 774,32 Kč, poplatků 3 000 Kč a 2 959,68 Kč a úroku v poměrné výši, neboť zápůjčka byla zcela vrácena a poplatky a úroky nebyly platně sjednány. Protože se žalovaný nedostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) a neporušil tedy smluvní povinnost žalobkyní uváděným způsobem, nemá žalobkyně ani právo na placení úroku z prodlení podle § 1970 OZ a smluvní pokuty podle § 2048 a násl. OZ.
Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšn
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.