15 C 134/2026-31 – Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. března tr., kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 485 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto provozovatel níže uvedených osobních automobilů se zdvihovým objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl v níže uvedené době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“). Jednalo se o automobil registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a dobu od 25. ledna do 21. května 2025 a 22. května do 9. června 2025, a automobil registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a dobu od 24. března do 4. června 2025. S odkazem na § 45 odst. 2 ZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku ohledně prvního uvedeného vozidla v částkách 7 605 Kč za 117 dnů v prvním uváděném období a 1 235 Kč za 19 dní v druhém uváděném období a ohledně druhého uvedeného vozidla v částce 4 745 Kč za 73 dny v uváděném období. Výše příspěvků byla vypočtena podle § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků po 300 Kč, spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý uvedený příspěvek, podle § 45 odst. 2 ZPOPV, jejichž výše je stanovena § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 26. června 2025 ohledně prvního uvedeného příspěvku, dne 26. září 2025 ohledně druhého uvedeného příspěvku a dne 1. srpna 2025 ohledně třetího uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě žalobkyní k důkazu označených písemností a podle tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/201362, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města , město, o zapsání žalovaného jako vlastníka a provozovatele v registru silničních vozidel. Dopisy žalobkyně ze dne 11. června, 17. července a 11. září 2025 a doklady o jejich podání k poštovní přepravě vždy ze stejného dne, pak dokládaly odeslání kvalifikovaných výzev k placení žalovanému.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. ve spojení s § 45 odst. 4 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky a (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvku v celkové výši 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a z jistiny odpovídající příspěvkům úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ splatného podle výzvy věřitelky (§ 1958 OZ a § 46 odst. 1 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis výzvy k placení před podáním žaloby, jakožto procesního výdaje podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o náklady 2 615 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.