Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 17. ledna tr., kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 29 020 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , neměl v níže uvedené době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) pro období do 31. března 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) pro období od 1. dubna 2024. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 4 095 Kč za 63 dny v době od 20. října do 21. prosince 2023, příspěvku 10 985 Kč za 169 dnů v době od 22. prosince 2023 do 7. června 2024, příspěvku 4 680 Kč za 72 dny v době od 8. června do 18. srpna 2024 a příspěvku 8 060 Kč za 124 dny v době od 19. srpna do 20. prosince 2024, vypočtených podle § 4 odst. 1 a 5 ZPOPV, ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. podle § 45 odst. 2 a 4 NZPOPV, ve spojení s § 5 vyhlášky 69/2024 Sb., a nákladů po 300 Kč, spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý uvedený příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 29. srpna 2024 ohledně prvních dvou uvedených příspěvků, dne 27. listopadu 2024 ohledně třetího uvedeného příspěvku a dne 27. února 2025 ohledně posledně uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání ve věci nařízenému na den 29. července tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Soud dokazováním zjistil, že žalovaný byl podle kupní smlouvy ze dne , datum, v předmětné době vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného osobního automobilu, že dopisy žalobkyně z výše uvedených dnů byl žalovaný vyzván k zaplacení příslušného žalovaného příspěvku ve lhůtě 60 dnů a že tyto dopisy byly podány k poštovní přepravě žalovanému vždy v den jejich vyhotovení, jak vyplývalo z výzev samotných a poštovních podacích archů k nim. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel vozidla nesjednal zákonem předepsané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla a že nezaplatil žalobkyni žalované příspěvky a (náhradu) náklady, když žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnil opačné tvrzení o těchto skutečnostech.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 27 820 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ, § 4 odst. 7 ZPOPV a § 46 NZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..Výrokem II. soud již na základě žalobních tvrzení zamítl žalobu v části žalované paušální náhrady hmotněprávních nákladů (poplatku) v částce 300 Kč. I náklady na vymáhání příspěvků musí jistě být vynakládány efektivně jen k účelu k němuž slouží. Pokud tedy žalobkyně posílala v jeden den dvě samostatné výzvy k placení dvou příspěvků týkajících se provozu stejného vozidla a v důsledku toho vynaložila zbytečně náklady na dvě písemné výzvy namísto jedné, nejde o účelně vynaložený výdaj, jehož náhradu by bylo možné uložit žalovanému k placení. Žalobkyně přitom netvrdila, že by jí vznikly i jiné náklady. Ohledně náhrady nákladů spojených s další výzvou k placení (formálně v časovém pořadí druhého) příspěvku ze dne 29. srpna 2024 tedy byla žaloba zamítnutaVýrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, neboť poměr jejího procesního neúspěchu k celému předmětu řízení byl jen nepatrný.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: Soudní poplatek v částce 1 161 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis výzvy k placení před podáním žaloby, jakožto procesního výdaje podle závěrů vyjádřených např. v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jako soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 21. dubna 2026, čj. 18 Co 82/2026-41, vydané ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 284/2025) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem jde o částku 2 976 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.