Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 31. ledna tr., kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 22 247 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník, resp. provozovatel níže uvedených osobních automobilů neměl v níže uvedené době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) pro období do 31. března 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) pro období od 1. dubna 2024. Jednalo se o vozidlo se zdvihovým objem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a období od 15. září do 5. října 2023, a vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a období od 26. dubna do 24. června 2024, od 25. června do 23. září 2024, od 24. září 2024 do 7. ledna 2025 a od 8. ledna do 23. února 2025. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 987 Kč za 21 den ve vztahu k prvnímu uvedenému vozidlu v uvedeném období, a ve vztahu k druhému uvedenému vozidlu o příspěvky v částkách 3 900 Kč za 60 dnů v prvním uvedeném období, 5 915 Kč za 91 den v druhém uvedeném období, 6 890 Kč za 106 dnů ve třetím uvedeném období a 3 055 Kč za 47 dnů ve čtvrtém uvedeném období. Výše příspěvku byla žalobkyní vypočtena podle § 4 odst. 1 a 5 ZPOPV, ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. podle § 45 odst. 2 a 4 NZPOPV, ve spojení s § 5 vyhlášky 69/2024 Sb. Zbytek žalované částky představoval náklady po 300 Kč, spojené s mimosoudním uplatněním práva na každý uvedený příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výši žalobkyně stanovila podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Podle žalobkyně tyto částky žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 13. listopadu 2023 ohledně prvního uvedeného příspěvku, dne 15. srpna 2024 ohledně druhého uvedeného příspěvku, dne 14. listopadu 2024 ohledně třetího uvedeného příspěvku, dne 13. února ohledně čtvrtého uvedeného příspěvku a dne 15. května 2025 ohledně posledně uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání ve věci nařízenému na den 24. srpna tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Soud dokazováním zjistil, že žalovaný byl podle sdělení registračního úřadu v předmětné době provozovatelem prvního uvedeného vozidla a vlastníkem a provozovatelem druhého uvedeného vozidla, že dopisy žalobkyně z výše uvedených dnů byl žalovaný vždy vyzván k zaplacení příslušného žalovaného příspěvku ve lhůtě 60 dnů a že tyto dopisy byly podány k poštovní přepravě žalovanému vždy v den jejich vyhotovení, jak vyplývalo z výzev samotných a poštovních podacích archů k nim. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný, jakožto vlastník či provozovatel příslušného vozidla nesjednal zákonem předepsané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla a že nezaplatil žalobkyni žalované příspěvky a (náhradu) náklady, když žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnil opačné tvrzení o těchto skutečnostech.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 20 747 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 1 500 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto příspěvků úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ, § 4 odst. 7 ZPOPV a § 46 NZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: Soudní poplatek v částce 890 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis výzvy k placení před podáním žaloby, jakožto procesního výdaje podle závěrů vyjádřených např. v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jako soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 21. dubna 2026, čj. 18 Co 82/2026-41, vydané ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 284/2025) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem jde o částku 2 706 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.