Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Uváděla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, smlouva o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 75 000 Kč, který žalovaná na její žádost mohla postupně či opakovaně čerpat. Žalovaná následně načerpala celkem částku 75 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem , číslo, smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v minimální měsíčních splátkách po 3 750 Kč, prvá splátka byla splatná 15. 10. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení hned s první splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2025, proto žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky a následně úvěr výzvou ke dni 21. 1. 2026 zesplatnila. Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, detailní rozbor poměrů žalobkyně je přílohou samotné smlouvy. Žalobkyně vycházela z žalovanou poskytnutých údajů, nahlížela do rejstříku dvou externích společností specializujících se na analýzu úvěruschopnosti. Nahlížela na bank. účty žalované ohledně příjmů a výdajů. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny ve výši 75 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 57,99 % z částky 75 000 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026 vypočtený v částce 10 724,18 Kč, dále úhradu nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za 2 upomínky dle čl. , číslo, odst. , číslo, předmětné smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny od 5. 2. 2026 do zaplacení. Dále uplatňuje v souladu s čl. , číslo, smlouvy smluvní pokutu v částce 450 Kč, vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné částky od 5. 2. 2026 do 10. 2. 2026. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Z výše uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované (což je zřejmé z přílohy , číslo, k předmětné smlouvě, kde jsou uvedeny informace ohledně příjmů, výdajů, nákladů žalované), s žalovanou uzavřela elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, dne , datum, smlouvu o úvěru. Žalovaná zaslala ze svého účtu na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč, která byla vyžadována pro ověření údajů nutných k poskytnutí úvěru, kdy následně na tento účet byla žalobkyní vyplacena částka 75 000 Kč. Tyto skutečnosti jsou prokázané z listin , název, , kdy číslo účtu žalované se shoduje s číslem účtu, na který žalobkyně odeslala částku 75 000 Kč. Na základě smlouvy byl pak žalované poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který byl žalované vyplacen na žalovanou uvedený účet. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná zavázala hradit minimální splátky úvěru ve výši 5 % z čerpané částky, minimálně částku 3 750 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 57,99 % ročně, RSPN pak ve výši 76,18 %. Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 21. 1. 2026 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti, a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl úrok sjednán v pevné výši 57,99 % ročně za dobu trvání smlouvy, tedy 72 měsíců. Již skutečnost, že při výši načerpaného úvěru 75 000 Kč a splatnosti 72 měsíců činí výše úroku cca téměř 60 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní každé této smlouvy, zejména pokud i RSPN byla sjednána ve výši 76,18 % a soudu je ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací nad 5 let v daném období činila kolem 6,5 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje mnohonásobné výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že smlouva byla sjednána navíc adhezním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smluv, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaná byla stižena dle čl. , číslo, smlouvy další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že žádná smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017–77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího (vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila ničeho) částku 75 000 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem z této částky, dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou. Žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení od 5. 2. 2026, proto jí byl od tohoto data přiznán. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a soud žalobě v tomto uvedeném rozsahu vyhověl.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla více úspěšná žalobkyně. V daném případě, při zohlednění příslušenství pohledávky, měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 86 %, žalovaná pak 14 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 72 %. Žalobkyně před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalované. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 488 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč (1. převzetí a příprava věci, 2. předžalobní výzva k plnění, 3. podání žaloby), celkem částku 13 860 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně představuje částku 1 350 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Advokát není plátcem DPH. Náklady řízení tedy činily, pokud by byla žalobkyně zcela úspěšná, celkem částku 18 698 Kč. Z těchto činí 72 % částku 13 462,60 Kč, proto byla v této výši náhrada nákladů žalobkyni přiznána. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle ust. § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě dle ust. § 160 OSŘ.