Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 15. 7. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku v předmětu řízení s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost ve výši 13 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ověřením pracovní smlouvy a výplatních pásek, nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku a vycházela rovněž z informací poskytnutých samotným žalovaným ohledně majetkové situace, nahlížela rovněž na bankovní účet žalovaného. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, a to úrok ve výši 659 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 6 370 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a úhradu částky 2 340 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaný zavázal k úhradě částky ve výši 24 164 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátek po 1 726 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Žalovaný uhradil po uzavření smlouvy celkově částku 18 800 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena ve výši 9 951,18 Kč na jistinu, ve výši 594,81 Kč na úrok, ve výši 5 005 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, ve výši 1 410,43 Kč na vyhodnocení úvěru a ve výši 1 838,57 Kč na inkasní poplatek. Žalovanou částku pak tvoří jistina 3 048,82 Kč, smluvní pokuta v částce 5 570,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu trvání smlouvy v částce 64,19 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 1 365 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 384,57 Kč a úhradu částky 501,43 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 649,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 344,81 Kč, úrok ve výši 8,00 % ročně z částky 3 048,82 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zákonný úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 113,01 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Podáním ze dne 15. 7. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, konkrétně co do částky 65,59 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a co do částky 33,41 Kč na kapitalizovaném úroku, proto bylo soudem o tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 OSŘ a řízení bylo v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.4. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost ve výši 13 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, což vyplývá z žalobkyní doložených výpočtů ve spojení s doloženými výplatními páskami žalovaného, porovnáním jeho příjmů a výdajů, kdy i z délky, po kterou žalovaný úvěr splácel lze dospět k závěru, že úvěr žalovaný byl schopen splácet. Dále má soud za prokázané, že spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání – úrok ve výši 659 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 6 370 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a úhradu částky 2 340 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal k úhradě částky ve 24 164 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátek po 1 726 Kč. Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele ze dne 9. 3. 2026. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 18 800 Kč.5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti, a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 659 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 6 370 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného než další úrok v pevné výši. Přihlédne-li dále soud ke ,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 1 795 Kč a ,,inkasu splátek“ ve výši 2 340 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 13 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí v daném případě úrok kolem 60 % za 14 měsíců, tedy cca 50 % ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by soud i další dvě částky, tedy ,,sjednanou částku za náklady na vyhodnocení úvěru“ a ,,inkasu splátek“ činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu (cca 80 %). Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným.6. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 13 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil částku 18 800 Kč, je zřejmé, že žalovaný finanční prostředky žalobkyní poskytnuté již vrátil, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu v rozsahu po částečném zastavení řízení zamítl.7. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, proto mu dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalovaného žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.