Žalobce se domáhal zaplacení 58 776 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Celkově měla žalovaná zaplatit za úvěrr částku 55 776 Kč. Kč. Žalovaná zaplatila 12 000 Kč.2. Žalovaná částka se skládá z jistiny 23 804,25 Kč, úroku 962,71 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 11 502 Kč, nákladů za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 3 264,18 Kč, úhrady za umožnění platit v hotovosti 4 242,86 Kč, smluvní pokuty 15 000 Kč. Smluvní pokuta představuje částku 5 000 Kč, jako smluvní pokutu postoupenou ve výši 3 070,66 Kč a smluvní pokutu 0,1% denně z částky 17 700,37 Kč od 22.10.2024 do 6.2.2025. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný úrok 2 618,48 Kč za 12.3.2024 do 20.2.2025, kapitalizovaný úrok z prodlení 5 114,27 Kč do 20.2.2025 a procentní úrok a úrok z prodlení.3. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, si je vědoma svého závazku a je připravena jej uhradit. (březen 2026) V dubnu 2026 žalovaná ale uvedla, že z částky 30 000 Kč jí bylo vyplaceno pouze 10 000 Kč s příslibem, že bude vracet 12 000 Kč. Tuto částku (12 000 Kč) zaplatila. Dotvrdila, že v době úvěru pečovala o manžela cizince, neměla prokazatelné příjmy, což úvěrující měl a mohl vědět a neposoudil úvěruschopnost. Žalovaná dále zaměňovala úvěr z tohoto řízení (původně , právnická osoba, .) s úvěrem od firmy , Anonymizováno, (a.s.?). Poté uvedla, že si na tento úvěr nepamatuje.4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným ze dne 11.1.2023 je prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaný, uzavřela smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce, jako úvěrujícím, úvěr na částku 30 000 Kč, s poplatkem za spotřebitelský úvěr 25 776 Kč, který se z těchto částek: úrok 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a poplatek za platby v hotovosti 5 400 Kč. Splatnost 14 měsíců. Soud přepočetl fixní úrok na procentní a došel k závěru, že úrok je 73,64%. Úvěr nabyl splatnosti uplynutím doby. RPSN je 272,44 %. Obsahem smlouvy je dále smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky. Obsahem smlouvy je dále, že úvěr byl čerpán v hotovosti v plné výši.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení postupitele č.l. 24 a přílohy 1 je prokázáno, že právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávky dle Seznamu za cenu dle Přílohy, v Seznamu je obsažena i pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla vyzvána k placení předžalobní výzvou, oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne 17.7.2025, což je prokázáno z předžalobní výzvy a podacího lístku č.l. 21.6. V řízení bylo nesporným, že žalovaná zaplatila 12 000 Kč.7. Z výslechu žalované je prokázáno, že má pořád důchod 36 000 Kč, má exekuce 18 000 Kč, potom platí za auto 1 500 Kč, 1 500 Kč dluhy zemřelého manžela. Dále si přivydělává jednou za dva měsíce 300-400 EUR péčí o seniory. Do nynějška platila nájem 25 000 Kč měsíčně za dům, o který ji obrala firma. Právník jí zařídil, že platit nemusí.8. K úvěruschopnosti: Tvrzení žalované o tom, že neměla žádné příjmy v době smlouvy se nezakládá na pravdě, když smlouva byla uzavřena 11.1.2023, z detailu transakce č.l. 39 z 9.12.2022 je prokázáno, že žalovaná měla příjem 36 233,81 Kč (zahraniční úhrada). Listinu v německém jazyce ohledně vdovského důchodu č.l. 39 soud k důkazu provést nemohl. Soud hodnotil příjem žalované v souladu s žádostí o úvěr č.l. 38, kdy žalovaná uvedla, že částka 36 233 Kč je důchod, sociální dávky, měsíčně. Z žádosti o úvěr č.l. 38 je dále prokázáno, že žalovaná uvedla, že má výdaje na nájem 500 Kč a na jídlo a ostatní náklady 500 Kč a bydlí v nájmu. Obě částky jsou podhodnocené. V roce 2023 byly minimální výdaje za nájem a energie cca 7 500 Kč a na jídlo cca minimálně 3 500 Kč, což je soudu známo z úřední činnosti. Navíc žalobce k úvěruschopnosti netvrdil ani neprokázal, zda prověřoval zadlužení žalované.9. Žalovaná neprokázala, že by z úvěru 30 000 Kč obdržela pouze 10 000 Kč. Žalovaná byla osoba nevěrohodná, uváděla nepravdu už ohledně svého příjmu v době smlouvy. Navíc v březnu 2026 uvedla, že si je vědoma svého závazku a je připravena jej uhradit. Už v dubnu ale tvrdila, že z tvrzených a podepsaných 30 000 Kč obdržela pouze 10 000 Kč. Při jednání uváděla, že na tento úvěr si nepamatuje. Z dalších listin soud nezjistil rozhodné skutečnosti.10. Závěr o skutkovém stavu je tento: Právní předchůdce žalobce jako úvěrující, uzavřel se žalovanou, jako úvěrovaným, dne 11.1.2023 smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč, s poplatkem za spotřebitelský úvěr 25 776 Kč, který se z těchto částek: úrok 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a poplatek za platby v hotovosti 5 400 Kč. Splatnost 14 měsíců. Soud přepočetl fixní úrok na procentní a došel k závěru, že úrok je 73,64%. Úvěr nabyl splatnosti uplynutím doby. RPSN je 272,44 %. Obsahem smlouvy je dále smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky. Obsahem smlouvy je dále, že úvěr byl čerpán v hotovosti v celém rozsahu.11. Žalovaná zaplatila žalobci částku 12 000 Kč. Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou, která byla dána k poštovní přepravě 17.7.2025.12. V současné době má žalovaná stále důchod 36 000 Kč, má exekuce 18 000 Kč, potom platí za auto 1 500 Kč, 1 500 Kč dluhy zemřelého manžela. Dále si přivydělává jednou za dva měsíce 300-400 EUR péčí o seniory. Do nynějška platila nájem 25 000 Kč měsíčně za dům, o který ji obrala firma. Právník jí zařídil, že platit nemusí.13. K úvěruschopnosti: Příjem žalované v době uzavření smlouvy byl 36 233 Kč měsíčně jako důchod nebo sociální dávky. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr 500 Kč za bydlení v nájmu, 500 Kč za jídlo. Částka je podhodnocená. V roce 2023 byly minimální výdaje za nájem a energie cca 7 500 Kč a na jídlo cca minimálně 3 500 Kč. Navíc žalobce k úvěruschopnosti netvrdil ani neprokázal, zda prověřoval zadlužení žalované.14. Žalovaná neprokázala, že by obdržela pouze 10 000 Kč, namísto 30 000 Kč.15. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud má za to, že žalovaná úvěruschopná nebyla, příjem žalované 36 233 Kč byl dostatečný, výdaje žalobce nikterak neprověřil. Žalovaná uvedla výdaje za nájem 500 Kč a za jídlo 500 Kč, soud má za to, že nájem a energie stály v roce 2023 minimálně cca 7 500 Kč a na jídlo cca minimálně 3 500 Kč. Žalobce však žádným způsobem neověřil, jaké měla žalované výdaje na stávající úvěry a jaké bylo její celkové zadlužení. Proto soud úvěruschopnost neshledal a smlouva je neplatná. Smlouva je neplatná i z dalšího důvodu, pro vysoký úrok.19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo k teré odporuje zákonu zjevně narušuje veřejný pořádek. Sjednaný úrok byl celkem 25 776 Kč z částky 30 000 Kč bez ohledu na to, jak byl nazván, a to za rok (úrok, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatek za vyhodnocení spotřebitelského úvěru, poplatek za platbu v hotovosti). Jakýkoli poplatek v souvislosti s půjčkou je cena peněz, tedy úrok, v tomto případě šlo o RPSN 272,44 % ročně.20. Nárok na úrok (RPSN) 272,44 % ročně je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a pro rozpor s výše uvedenými § 580 odst. 1 občanského zákoníku a 588 občanského zákoníku.21. Soud vycházel z judikatury NS, zejména z 21 Cdo 1484/2004 a porovnal sjednanou úrokovou sazbu s obvyklými úrokovými sazbami uplatňovanými bankami. Obvyklé úrokové sazby byly v lednu 2023, tedy v době uzavření smlouvy cca 9,72 % (soudu známo z úřední činnosti ČNB ARAD), při srovnání s tímto je sjednaný úrok více než dvacetiosminásobný a soud má zato, že je zjevně v rozporu s dobrými mravy.22. Pro nemravný úrok je v rozporu s dobrými mravy celá smlouva o úvěru a úrok nelze oddělit od jistiny a posoudit smlouvu pouze jako částečně neplatnou dle § 576 občanského zákoníku. Proto soud úrok a poplatek za poskytnutí úvěru zamítl a dále soud zamítl i smluvní pokutu za neplacení úvěru.23. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.25. Žalovaná se bezdůvodně obohatila, když obdržela plnění z neplatné smlouvy o úvěru, a to ve výši 30 000 Kč, zaplatila 12 000 Kč. Proto soud přiznal pouze částku 18 000 Kč.26. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, užil dnes už sbírkový judikát 33 Cdo 3675/21, dle nějž výzva nárok na úrok z prodlení nezakládá a to bez ohledu na důkazní břemeno. Proto soud nárok na úrok z prodlení nepřiznal. Navíc výdaje žalované na exekuce 18 000 Kč, 1 500 Kč za auto a 1 500 Kč za dluhy bývalého manžela z důchodu 36 000 Kč a občasného přivýdělku (jednou za dva měsíce 300-400 EUR) a doposavad i nájemné 25 000 Kč (nyní pozastaveno), tedy možnosti žalované splácet, přiznání úroku z prodlení neodpovídají.27. O splátkách rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a přiznal splátky, neboť strany se na nich dohody.28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšný byl žalobce v méně, než polovině (po započtení kapitalizovaných úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty) a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.