Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce , Anonymizováno, ., s žalovanou stranou uzavřel smlouvu o úvěru se splatností do 20. 9. 2025, na jejímž základě byla žalované straně poskytnuta částka 35 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala kromě samotné jistiny uhradit též úrok a případně poplatek za prodlení při splácení úvěru, kteréžto nároky činí dohromady celkovou žalovanou částku. Žalovaná strana na tento dluh neuhradila ničeho. Závěrem žádala žalobkyně úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů.3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované straně úvěr v částce 35 000 Kč za sjednaný úrok 146.949% ročně, žalovaná strana se jej zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou stranou na žalobkyni. Z potvrzení o provedení transakce plyne, že úvěr byl žalované straně poskytnut a postoupení bylo zároveň dlužníku oznámeno.4. Žalovaná strana se dostala do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr a postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.5. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru do částky jistiny 35 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o poplatku 250 Kč pro prodlení, sjednaném v textu samotné smlouvy, a který je svou povahou smluvní pokutou, a i o úrocích. Soud proto uložil žalované straně povinnost uhradit celou dlužnou částku s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, kteréžto nároky jsou v souladu s hmotným právem podle § 2390 OZ.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení, ovšem v podstatně nižší částce, než žádala. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 059 Kč. Žalobkyně dále žádala o přiznání odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5. advokátního tarifu odměnu za každý úkon právní služby v částce 3 180 Kč a 450 Kč paušální náhrady výdajů. Podle § 14b advokátního tarifu se stanovuje náhrada nákladů řízení do tarifní hodnoty 50 000 Kč. Soud přihlédl k tomu, že výše posuzovaného nároku převyšuje hranici pro přiznání odměny podle § 14b toliko v bagatelní částce. Výši odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby proto soud podle § 150 o.s.ř. stanovil na částku 1 000 Kč za každý úkon právní služby (3 x 1 000 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Pokud by žalovaná částka byla o cca. 1 500 Kč nižší, podle §14b advokátního tarifu by výše odměny činila 700 Kč. V uvedeném případě by striktním výkladem vyhlášky o advokátním tarifu pro žalovanou částku o 1 500 Kč vyšší měla být přiznána částka 3 180 Kč za jeden úkon, tedy 4,5x vyšší. Pro takto markantní rozdíl v odměně pro natolik marginálně rozdílnou žalobou uplatněnou částku není spravedlivého důvodu. Soud proto podle § 150 o.s.ř. dospěl k závěru, že uvedené je důvodem zvláštního zřetele hodným a výši odměny stanovil na částku 1 000 Kč stejně jako částku paušální náhrady výdajů na částku 100 Kč. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.