104 C 3/2024-73 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že dne 6.4.2011 byla mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce finanční částky ve výši 3,450.000,-- Kč, a to za účelem financování koupě nemovitostí od obchodní společnosti , právnická osoba, . Úhrada tohoto dluhu byla zajištěna zástavním právem, k nemovitostem, a to na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 6.4.2011. Touto kupní smlouvou došlo zároveň k převodu oněch nemovitostí ze společnosti , právnická osoba, . na žalovaného. V kupní smlouvě v čl. IV došlo ze strany žalovaného k uznání dluhu vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Smlouva o půjčce a splatnost této půjčky byla sjednána na dobu neurčitou, k její splatnosti bylo třeba výpovědi žalobkyně. Dne 25.9.2023 žalobkyně smlouvu o půjčce vypověděla a žalovaného vyzvala k vrácení poskytnuté půjčky, a to do 6 týdnů od doručení výzvy. Splatnost půjčky tedy nastala dne 10.11.2023. Žalovaný do dne podání žaloby nic neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, že smlouva o půjčce mezi účastníky byla uzavřena ústně, následně došlo k jejímu stvrzení v kupní smlouvě a smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 6.4.2011, kde se konstatuje existence půjčky ve výši 3,450.000,-- Kč. K převodu peněz došlo bezhotovostně.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný – obchodní společnost – neměl žádný statutární orgán, postupoval soud podle § 29 odst. 2 o.s.ř. a žalovanému ustanovil opatrovníka.4. Opatrovník žalovaného namítl promlčení uplatněné pohledávky s tím, že nebyla dohodnuta splatnost půjčky, v takovém případě počíná běžet promlčecí lhůta prvý den po jejím poskytnutí. V případě poskytnutí půjčky v roce 2011 došlo k promlčení pohledávky 3 roky poté, tj. v roce 2014. K uznání dluhu ze strany žalovaného nedošlo, v čl. IV kupní smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 6.4.2011 není uznávací projev obsažen, slovo „uznání“ nebo „uznává“ v textu chybí.5. Žalobkyně měla za to, že přes vypadnutí slovesa „uznává“ v textu čl. IV smlouvy je vůle a úmysl stran zřejmý – uznat dluh z titulu smlouvy o půjčce. Vypadnutí slova je zřejmou chybou v psaní. Ohledně namítaného promlčení pohledávky požádala žalobkyně o lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů v tom směru, zda nebyla sjednána splatnost půjčky.Zjištěné skutečnosti6. Mezi společností , právnická osoba, . jako prodávajícím, žalovaným jako kupujícím a zástavcem a žalobkyní jako zástavní věřitelkou byla uzavřena dne 6.4.2011 kupní smlouva a smlouva o zřízení zástavního práva. Na základě této smlouvy byly na žalovaného převedeny nemovitosti za kupní cenu 3,650.000,-- Kč. Byla sjednána odkládací podmínka, v případě jejího nesplnění měla být kupní cena vrácena na účet žalovaného č. , č. účtu, . V čl. IV se konstatuje, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku z titulu půjčky na úhradu kupní ceny, tj. pohledávku ve výši 3,450.000,-- Kč. Dále je zde uvedena věta: “, Anonymizováno, , Jméno žalovaného, . tento svůj závazek vůči paní , jméno FO, co do důvodu i výše.“ V čl. V je pak za účelem zajištění pohledávky žalobkyně z titulu půjčky ve výši 3,450.000,-- Kč zřízeno zástavní právo k nemovitostem, které jsou předmětem převodu.7. Z potvrzení vystaveného , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 8.10.2024 vyplynulo, že z účtu žalobkyně u této banky č. , hodnota, byly na účet žalovaného č. , č. účtu, připsány tyto částky: dne 15.4.2011 částka 3,000.000,-- Kč, dne 15.4.2011 částka 214.900,-- Kč a dne 16.6.2011 částka 235.100,-- Kč.8. Výzvou ze dne 25.9.2023 byl žalovaný vyzván k vrácení částky 3,450.000,-- Kč. Současně tímto dopisem byla dána výpověď ze smlouvy o půjčce.9. Výzvou ze dne 16.2.2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 3,450.000,-- Kč před podáním žaloby.10. Výpisem z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádný statutární orgán.11. Z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí, jež byly předmětem kupní smlouvy ze dne 6.4.2011.Právní posouzení12. Mezi účastníky – žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen občanský zákoník), a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy (viz § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dále jen nový občanský zákoník). Výše půjčky činila 3,450.000,-- Kč. Uvedené je patrné ze dvou skutečností, za prvé z textu čl. IV kupní smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 6.4.2011, za druhé z poskytnutí finančních prostředků žalobkyně žalovanému, jak vyplývá z potvrzení , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je reálný kontrakt, k jejímu vzniku je třeba fyzické předání peněz. Smlouva tak nevznikla již.6.4.2011, jak se uvádí v čl. IV kupní smlouvy, ale až v okamžiku poskytnutí finančních prostředků, tj. 15.4.2011 (ohledně částky 3,214.900,-- Kč s tím, že následně bylo dne 16.6.2011 půjčeno dalších 235.100,-- Kč). Z textu čl. IV kupní smlouvy však lze bez pochybností dovodit, že strany hodlaly mezi sebou smlouvu o půjčce uzavřít.13. Je zřejmé, že splatnost nebyla ve smlouvě o půjčce sjednána. V tomto směru jsou výmluvná tvrzení žalobce, který sám v žalobě uvádí, že smlouva o půjčce byla uzavřena na dobu neurčitou a že k její splatnosti bylo třeba výpovědi, kterou žalobkyně žalovanému také dala. Pozdější žádost žalobkyně o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení ohledně její splatnosti tak nedává smysl, neboť by nešlo o doplnění tvrzení, ale o naprostou změnu toho, co sama žalobkyně tvrdí od počátku řízení.14. Při nesjednání splatnosti půjčky je třeba aplikovat § 563 občanského zákoníku. Podle něj platí, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě tedy ke splatnosti půjčky nebylo třeba dávat výpověď, ale požádat dlužníka o vrácení půjčky. Žalobkyně zřejmě aplikuje ust. § 2393 odst. 1 nového občanského zákoníku, ten se však na předmětnou smlouvu o půjčce nevztahuje.15. V případě nesjednání splatnosti běží promlčecí lhůta den následující po vzniku závazkového vztahu tj v daném případě tedy od 16.4.2011 ohledně částky 3,214.900,-- Kč, resp. 17.6.2011 ohledně částky 235.100,-- Kč. Promlčecí lhůta je tříletá (§ 101 občanského zákoníku), poslední den promlčecí lhůty připadá na 16.4.2014, resp. 17.6.2014. Žaloba byla podána až 27.2.2024. Žalovaná pohledávka je tedy promlčena. Žalovaný promlčení namítl.16. Žalobkyně mj. argumentovala tím, že žalovaný svůj dluh vůči ní z titulu smlouvy o půjčce uznal. Odkazovala v tomto směru na čl. IV kupní smlouvy ze dne 6.4.2011. Obsah tohoto článku by skutečně bylo možné vyložit jako uznání dluhu ze strany žalovaného, a to přesto, že z textuvypadlo sloveso „uznává“. Výkladem však lze dojít k závěru, že jde pouze o chybu v psaní, ze znění článku je zřejmý úmysl stran potvrdit existenci dluhu jeho uznáním – je zřejmé, o jaký dluh jde, jaký je právní titul i jaká je výše tohoto dluhu. Co do formálních náležitostí nepochybně jde o uznání dluhu ve smyslu § 558 občanského zákoníku. Problém je ovšem jinde. Z výše uvedeného (viz odst. 12 odůvodnění) je zřejmé, že smlouva o půjčce vznikla s ohledem na svoji povahu reálného kontraktu až v okamžiku poskytnutí peněz – tedy 15.4.2011, resp. 16.6.2011. Uznání dluhu je přitom obsaženo ve smlouvě ze dne 6.4.2011. Jinými slovy dluh v době uznání ještě neexistoval. Uznat lze však pouze existující dluh, dluh, který ještě nevznikl, nemůže být uznán. Dne 6.4.2011 žalovaný vůči žalobkyni dluh z předmětné smlouvy o půjčce ještě neměl, vznikl až později poté, co mu žalobkyně peníze poskytla převodem na bankovní účet. K platnému uznání dluhu ze strany žalovaného proto nedošlo.17. S ohledem na neplatnost uznání dluhu se neuplatní desetiletá promlčecí doba podle § 110 odst. 1 občanského zákoníku. V této souvislosti je však třeba podotknout, že i kdyby k platnému uznání dluhu došlo, stejně by pohledávka žalobkyně byla promlčená. Podle výše uvedeného ustanovení totiž běží od doby uznání desetiletá promlčecí doba. Kdyby tedy k uznání dluhu došlo 6.4.2011, pak by promlčecí doba uplynula 6.4.2021. Žaloba přitom byla podána až 27.2.2024.18. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, nicméně nároky žalobkyně z této smlouvy jsou promlčeny. Žalovaný promlčení namítl. Podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku pak v takovém případě promlčené právo nelze přiznat. Soud proto žalobu zamítl.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl plný úspěch ve věci, ovšem náklady řízení mu nevznikly.20. Naproti tomu vznikly náklady na straně státu, které spočívají v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka. Toho soud musel ustanovit, neboť žalovaný nemá žádný statutární orgán, který by za něj jednal. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. pak