Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na základě, které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce, který činil , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil , částka, . Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, . Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepisu žaloby za žalovaným pohledávku ve výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut účtovaných ve výši , částka, . Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, , úrok ve výši 26,28 % ročně od , datum, do zaplacení z částky , částka, , úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky , částka, . Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že naplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to několika způsoby, zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a dále zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl upomenut právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání.2. Podáním ze dne , datum, , doručeným soudu téhož dne, žalobkyně doplnila svůj žalobní návrh, když uvedla, že dne , datum, došlo k prvnímu čerpání úvěru, kdy žalovanému poskytla účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci ve výši , částka, , kdy prodejce po podpisu smlouvy předá zboží klientovi a žalobkyně následně proplatí cenu zboží prodejci, načež klient začne splácet úvěr v dohodnutých splátkách. Žalobkyně uhradila prodejci cenu za zboží bezhotovostním převodem přímo na účet prodejce , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , č. ú. , č. účtu, .3. Podáním ze dne , datum, , doručeným soudu téhož dne, žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a důkazní prostředky ohledně zkoumání úvěruschopnosti, kdy uvedla, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet, užila nejprve výpočet , jméno FO, , kdy hlavním účelem tohoto výpočtu je zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava…) včetně výdajů na již existující závazky, bude žadatel schopný úvěr splácet. Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného. K ověření příjmové stránky si žalobkyně od žalovaného vyžádala vyúčtování mzdy za únor 2024. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Od této společnosti obdržel žalovaný částku , částka, , tedy částku převyšující tvrzený hlavní příjem žalovaného. Na základě výše uvedeného žalobkyně opětovně provedla výpočet , jméno FO, s ověřeným příjmem. MLS klienta činil , částka, a MLS domácnosti , částka, . Dále žalobkyně zjistila, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. Ze zprávy NRKI bylo zjištěno, že závazky činily , částka, , kdy tyto byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru CEE s negativním výsledkem. S ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z karty klienta a ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, a NRKI s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného , částka, , životního minima dospělých členů domácnosti – , částka, , splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – , částka, , buffer MLSu žadatele – , částka, , splátek schváleného úvěru – , částka, . Zbývající MLS žalovaného činilo , částka, . Měsíční výdaje domácnosti činily , částka, . Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o revolvingový úvěr ve výši , částka, .7. Ze smlouvy – šikovný účet – revolvingový úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že tato je datována , datum, . Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, . Úvěr sloužil k nákupu zboží , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dalšího zboží. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky (min. , částka, ), splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva obsahuje údaje o žalovaném, zejména že je svobodný, má , Anonymizováno, , bydlí ve státním bytě s výdaji na bydlení , částka, , je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , s měsíčním příjmem , částka, . Žalovaný dále uvedl, že má vedlejší měsíční příjem , částka, a splátky všech úvěrů ve výši , částka, , ostatní výdaje uvedl ve výši , částka, . Z přiložených úvěrových podmínek platných od , datum, soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně, v případě že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců, zesplatnit celý úvěr.8. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k úvěrové smlouvě č. , hodnota, s výší úvěru , částka, . K prvnímu čerpání došlo dne , datum, nákupem zboží na splátky (částka , částka, ) a dále docházelo k čerpání úvěru formou převodu hotovosti na účet. Podle této listiny žalovaný zaplatil žalobkyni , částka, , částka předpisu činila , částka, a dluh je zde uveden v částce , částka, . Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a že dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru.9. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dle tohoto byla dne , datum, poukázána částka ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, a dále prokazuje čerpání v celkové výši , částka, .10. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný má jeden existující splátkový úvěr s výší měsíční splátky , částka, a zbývající částkou , částka, , zároveň mu bylo 7 splátkových úvěrů zamítnuto a 3 byly odvolány. Žalovaný má rovněž jednu kreditní kartu se zbývající částkou , částka, , 20 kreditních karet mu bylo odmítnuto a 2 odvolány.11. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá ho ke splacení celého úvěru ve výši , částka, , a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne , datum, .12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, soud zjistil, že jím právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, do 19. 6 .2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého poštovního podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán , datum, .13. Z vyúčtování mzdy soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného činila , částka, , na účet bylo žalovanému vyplacena částka , částka, .14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, , přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný takto načerpal , částka, , avšak zaplatil jen , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni , datum, a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným , datum, . V kartě klienta žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné dítě, je zaměstnán s měsíčním příjmem , částka, . Žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR a NRKI, s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného , částka, (čistý hlavní příjem , částka, a čistý vedlejší příjem , částka, ), životního minima dospělých členů domácnosti – , částka, , splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – , částka, , buffer MLSu žadatele – , částka, a splátek schváleného úvěru – , částka, . Zbývající MLS žalovaného činilo , částka, . Měsíční výdaje domácnosti sdělené žalovaným činily , částka, .15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, . v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.21. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.22. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnotila žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně uvedla, že zbývající MLS žalovaného činilo , částka, , přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalovaný měl být zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem , částka, , vedlejší měsíční příjem byl uveden ve výši , částka, , příjem ostatních členů domácnosti nebyl uveden, výdaje domácnosti , částka, na bydlení a ostatní výdaje , částka, . Splátky všech úvěrů činily , částka, . Žalobkyně ohledně těchto tvrzení však nedoložila krom karty klienta, úvěrové zprávy a vyúčtování mzdy za měsíc , Anonymizováno, žádných důkazů, ze kterých by soud mohl zhodnotit, že se údaje uvedené žalovaným zakládají na skutečnosti. Nebyly doloženy např. výpisy z účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření úvěru nebo vyúčtování mzdy, ze kterých by bylo možné zjistit, zda má žalovaný stálý příjem, tedy zda je zaměstnán na dobu neurčitou a v jaké průměrné výši se jeho měsíční příjem pohybuje. Z výpisů z účtu by také bylo možné zjisti platební morálku a bilanci žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů. Není tak zřejmé, zda případně z jakých podkladů žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovaným. Žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě (u výdajů žalovaného) primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně načerpal celkem , částka, . Žalovaný pak na úvěr uhradil , částka, .26. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ponížené o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku , částka, (46 036 – 28 603), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 4,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne , datum, včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu třetinu z náhrady za 44 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.