41 C 170/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 5. 5. 2008 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 50.880 Kč (půjčka ve výši 30.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 20.880 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53-pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j 11. 5. 2009. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovanou na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 4.476,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [název], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 46.403,64 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 30.000 Kč, souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 16.403,64 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizováno] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [název republiky] republika jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to: smlouvou o půjčce ze dne 5. 5. 2008, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 5. 5. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalované částku 30.000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovanou vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 20.880 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobce pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána poštovním podacím archem. 5. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobce, částečně plnila. Uhradila celkem 4.476,36 Kč před postoupením pohledávky, přičemž tyto platby byly použity na úhradu souhrnného poplatku. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy. 7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce a půjčku jí také poskytl. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobce jakožto věřiteli povinnost přenechat žalované v pozici dlužníka peníze, konkrétně 30.000 Kč. Žalovaná se pak v této smlouvě zavázala vrátit peníze ve splátkách. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce žalované částku 30.000 Kč poskytl dne 5. 5. 2008. Splatnost půjčky byla sjednána v 53 týdenních splátkách. Splatnost půjčky resp. všech 53 dohodnutých splátek nastala dne 11. 5. 2009. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že částečné plnění žalované bylo v souladu se smlouvou započteno věřitelem na sjednaný poplatek, na jistině zbývá uhradit 30.000 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci nezaplatila, soud ji proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaná s úhradou tohoto dluhu prokazatelně v prodlení, vznikla jí dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění, z částky 30.000 ode dne prodlení do zaplacení. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 13. Žalobce se vedle dlužné jistiny domáhal zaplacení částky ve výši 16.403,64 Kč jakožto doposud nezaplacené části souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek, sjednaný ve výši 20.880 Kč, představuje jednorázovou cenu za poskytnutí půjčky, která sice nebyla ve smlouvě sjednána výslovně ve formě úroků, avšak s ohledem na obsah smlouvy má v daném případě