10 C 312/2023-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 005 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o půjčce, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 18.7.2019, dle které poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit bance tuto částku včetně úroků a poplatků formou 80 týdenních splátek po 825 Kč, počínaje 25.7.2019, s poslední splátkou 28.1.2021. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, zaplatila celkem 22 995 Kč, žalobkyně však požaduje pouze vrácení bezdůvodného obohacení ve výši zůstatku jistiny 11 005 Kč na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 1.11.2022 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Soud ve věci usneseními ze dne 1.11.2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 20.11.2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Listinou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] s datem 17.7.2019 má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky – půjčku ve výši 34 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 31 960 Kč, žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 80 týdenních splátkách po 825 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala. Listinou označenou jako Karta zákazníka s datem 17.7.2019 s podpisem žalované bylo dále prokázáno, že v této žalovaná uvádí své nespecifikované příjmy ve výši 18 000 Kč a běžné měsíční výdaje ve výši 10 400 Kč (bydlení, úvěry), tyto údaje nebyly ničím doloženy. Z nesporných tvrzení účastníků bylo dále zjištěno, že žalovaná žalobkyni na předmětnou smlouvy zaplatila celkem částku 22 995 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 1.11.2022, seznamem postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 10.3.2023 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 25.3.2023, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 17.7.2019, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti částku ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek v 80 týdenních splátkách. V zákaznické kartě zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná bance zaplatila celkem částku 22 995 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez jakéhokoliv dostatečného prokázání a doložení těchto údajů a případných závazků žalované, čímž nebyla splněna podmínka odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo pln