Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 13. 4. 2026 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 976 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 5. 2026 byl žalovaný vyzván, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2026 včetně poštovního podacího archu zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2025 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 9 200 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 2 990 Kč žalobkyni vrátit do 30. 4. 2025. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně , internetová adresa, , na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2026. Z obsahu žaloby a sdělení žalobkyně vyplývá, že žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 5 274 Kč.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 9 200 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.10. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nepřiznal žalobkyni celý nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze část nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatku za sjednání úvěru a jeho výši, který byl sjednán ve výši 2 990 Kč a dospěl k závěru, že požadavek za zaplacení tohoto poplatku je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu za poskytnutí úvěru. S ohledem na výši jistiny 9 200 Kč a výši zmiňovaného poplatku za poskytnutí úvěru se splatností 1 měsíce, pak odpovídá zmiňovaný poplatek částku přesahující více než 32,50 % jistiny. Taková výše (v podstatě úroku) je zcela nepřiměřená, stejně jako částka žalobkyní požadována za zaslané upomínky (500 Kč/1 upomínka). Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku za sjednání úvěru (úroku) spolu s poplatkem za zaslání upomínky vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobkyni tak právo na úroky v podobě poplatku za sjednání úvěru nevzniklo.14. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3 926 Kč. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, když s ohledem na celkovou výši dlužné částky (3 926 Kč) je přiměřenou lhůtou pro úhradu dluhu lhůta v délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné finanční prostředky pro vrácení jistiny poskytnutého úvěru, a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 123/2024-66).15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobě výrokem II. nevyhověl a žalobu zamítl.16. Dle § 142 odst. 2 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.