Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 25. 11. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , a to elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, když žalovaný zadáním autorizačního kódu potvrdil svůj souhlas se smlouvou (autorizační kód nahrazuje jeho fyzický podpis). Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 458.700 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 96 měsíčních splátek po 6.005,66 Kč, to spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené čerpané jistiny. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (na základě jím uvedených údajů, kontrolou ve všech přístupných databázích), když nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno jednoznačně dovodit, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Žalovaný úvěr vyčerpal, podmínky smlouvy ale nesplnil. Za měsíce červenec, srpen, září 2024 neuhradil žádnou splátku, čímž žalobkyni vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo od úvěrové smlouvy odstoupit. Žalobkyně tak učinila a 17. 9. 2024 došlo k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině 246.707,79 Kč s úrokem z jednotlivých anuitních splátek ke dni splatnosti pohledávky ve výši 9.930,85 Kč, úrokem z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období ke dni 27. 11. 2025 ve výši 46.830,20 Kč (sazba úroku zvýšena o sazbu zákonného úroku z prodlení), úrokem 5,9 % z dlužné jistiny od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z téže částky za totéž období. Protože žalovaný svůj dluh neuhradil přes předžalobní výzvu, žalobkyně se se svým nárokem obrátila na soud.2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění:- ze Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, z 24. 11. 2019, že žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí u rodiny, jeho čistý měsíční příjem činí 20.000 Kč;- ze smlouvy o vedení účtu a smlouvy o užívání platebních karet ze dne 8. 10. 2012 (uzavření smlouvy předcházela žádost žalovaného o zřízení účtu ze dne 8. 10. 2012), že žalobkyně se na základě smlouvy zavázala vést účet žalovaného a v tomto smyslu i provádět platební operace;- ze smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 458.700 Kč (dle žádosti žalovaného na jeho označený účet , Anonymizováno, ), který se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 6.005,66 Kč, když každá splátka zahrnuje splátku jistiny i platbu úroků; výpůjční úroková sazba činila 5,9 % ročně;- z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, účinných od 18. 9. 2019, že upravovaly oprávnění žalobkyně, pokud klient poruší své smluvní povinnosti, zejména se dostane do prodlení s plněním jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy;- z výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 17. 9. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 17. 9. 2024 k úhradě dlužné částky a upozornila ho, že při jejím neuhrazení od smlouvy tímto odstupuje, čímž žalobkyni vznikne právo požadovat vrácení celé dlužné částky společně s příslušenstvím; následně se stal celý dluh splatným;- předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně je datována 3. 12. 2025 (na poštu předáno k doručení 4. 12. 2025).3. Podle § 2395 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 11. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 458.700 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti, které by schopnost žalovaného úvěr splácet zpochybňovaly. Soud proto uzavřel, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozsahu odpovídajícím charakteru a výši poskytnutého úvěru. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, úvěr splácel pouze částečně a následně se dostal do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy oprávněně odstoupila a celý dluh se stal splatným. Jelikož žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil a v řízení její existenci ani výši relevantním způsobem nezpochybnil, shledal soud žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost uplatněný nárok žalobkyni zaplatit.7. Dle § 1970 o. z. soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o. s. ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9.869 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 9.300 Kč dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, odměna za 1 úkon právní služby ve výši 50 % tarifu za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 písm.h) Advokátního tarifu, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad 5.166 Kč dle § 137 o. s. ř., celkem 39.635 Kč.9. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce 15 dnů.