8 C 229/2025-58 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2025 po žalované domáhal zaplacení částky 82 273 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou dne 22. 2. 2024, číslo úvěru , Anonymizováno, . Nárok zdůvodňoval tak, že po prověření úvěruschopnosti žalované jí poskytl úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se na základě smlouvy zavázala úvěr splácet ve 48 splátkách ve výši 3 677 Kč měsíčně s výší nominální úrokové sazby 72,85 % ročně. Žalovaná uhradila do data zesplatnění úvěru částku 7 354 Kč, poté se dostala do prodlení delšího 65 dní, v důsledku čehož žalobce úvěr zesplatnil k datu 24. 7. 2024. K tomuto dni se tak novou jistinou stala původní neuhrazená jistina a přirostlé úroky (58 602,22 Kč), tedy žalobce nově požadoval úroky z prodlení z této nové jistiny. Žalobce žádal dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.Soud zjistil o skutkovém stavu následující skutečnosti z níže uvedených důkazů:Na základě žádosti o úvěr byl dne 22. 2. 2024 žalované na účet č. , č. účtu, zaslán úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tento úvěr hradit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč s úrokem 72,85 % ročně, RPSN 103,66 % (viz předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, smlouva o úvěru ze dne 22. 2. 2024, doklad o vyplacení úvěru, dodatek č. , hodnota, smlouvy potvrzující způsob uzavření smlouvy na dálku, dokument o postupu uzavření smlouvy). Žalovaná uhradila částku celkem 7 354 Kč, a to splátky 2x 3 677 Kč ve dnech 20. 3. 2024 a 20. 4. 2024. Již druhou splátku uhradila 6 dnů po splatnosti, další splátky již neuhradila vůbec (viz karta klienta s přehledem splácení).Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce vyhotovil výpis z registru SOLUS a z nebankovních registrů. Žalobce dále doložil výpisy detailu transakcí účtu žalované č. , č. účtu, za období 1. 1. 2023 - 31. 1. 2023 z nichž soud zjistil, že žalovaná hradila mimo jiné např. dne 4. 1. 2023 částku 1 500 Kč pro společnost , Anonymizováno, , částku 4 300 Kč pro společnost , právnická osoba, ; jediná příchozí platba byla dne 10. 1. 2023 ve výši 9 000 Kč od , jméno FO, . Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na účet žalované č. , hodnota, - , č. účtu, byla vyplacena mzda za říjen 2023, listopad 2023, prosinec 2023 a leden 2024 ve výši cca 36 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . na dobu neurčitou a žije sama ve vlastním bydlení.Žalobce zaslal žalované zesplatňující dopis ke dni 24. 7. 2024 a následně předžalobní výzvu.Soud učinil ve věci skutkový závěr, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 72,85 % ročně a žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 7 354 Kč.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu).Pokud jde o charakter odborné péče, tak lze zmínit též judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž tento soud dospěl k názoru, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v Rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalované úvěr splácet žalobce neprověřil jí uvedené příjmy a výdaje. Výpisy z účtu žalované předložené soudu žalobcem, které měly prokázat osvědčení řádného zkoumání úvěruschopnosti jsou z data předcházejícího více než rok před datem posk