Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 165 003 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 1. 4. 2021. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanému na základě uvedené úvěrové smlouvy poskytla dne 6. 4. 2021 peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč splatných vždy k 14. kalendářnímu dni každého měsíce počínaje měsícem květen 2021. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,76 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, dostal se do prodlení s jeho splácením, čímž v souladu s bodem 6. 3. úvěrové smlouvy došlo automaticky ke zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 10. 11. 2025. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně dále uplatnila právo na zaplacení smluvních pokut v souladu s bodem 6. 1 a 6. 5. úvěrové smlouvy a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že ji žalovaný doposud uhradil částku 35 112,78 Kč. V návaznosti na výše uvedené žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 165 003 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny úvěru, smluvních úroků, smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ji dlužnou částku s příslušenstvím neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Podáním doručeným soudu dne 13. 7. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 65 931 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 931 Kč ve výši 11,50 % ročně od 12. 11. 2025 do zaplacení. V podání žalobkyně uvedla, že po provedeném ponížení nominální roční úrokové sazby po žalovaném nově požaduje zaplacení částky ve výši 80 034 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 034 Kč ve výši 11,50 % ročně od 12. 11. 2025 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 19 038,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 168,27 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 12. 11. 2025 dosáhne částky 206 496 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní soud výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř.5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 4. 2021 a jejího dodatku č. , hodnota, ve spojení s předsmluvním formulářem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 65 000 Kč. Doba trvání úvěrového vztahu byla sjednána na dobu 48 měsíců. Žalovaný se žalobkyni zavázal úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč splatných vždy k 14. kalendářnímu dni každého měsíce počínaje měsícem květen 2021. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,76 % ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 79,18 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkovou částku 172 080 Kč. Součástí úvěrové smlouvy bylo dále ujednání smluvních stran o smluvních sankcích v případě porušení smluvních povinností a dále povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti s případným prodlením žalovaného.6. Z karty klienta ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru ve spojení s úvěrovou smlouvou č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 6. 4. 2021 převodem na bankovní účet č. , č. účtu, (tj. na účet žalovaného uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) žalovanému částku 65 000 Kč. Žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil částku 35 112,78 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026 ve spojení s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy.8. Z výpisu z Registru SOLUS, přehledu transakcí, výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc červen 2020, hodnocení klienta, výpisu z Nebankovního registru klientských informací a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného způsobem vyžadovaným zákonem. Podle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného posuzována na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným, údajů získaných z databází určených k posuzování úvěruschopnosti a dalších podkladů, zejména dokladů o příjmech a z čestných prohlášení žalovaného. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného prostřednictvím registrů SOLUS a NRKI. Na základě takto zjištěných údajů a provedeného scoringového hodnocení dospěla k závěru, že žalovaný je schopen požadovaný úvěr řádně splácet, a jeho žádosti proto vyhověla. Soud zjistil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů o celkovém čistém měsíčním příjmu ve výši 27 400 Kč, celkových měsíčních nákladech ve výši 6 463 Kč, přičemž do této částky zahrnula životní minimum žalovaného ve výši 3 860 Kč a náklady na nájemné a inkaso ve výši 2 603 Kč. Splátky jiných závazků byly vyčísleny částkou 0 Kč. Na základě těchto údajů stanovila žalobkyně volné finanční prostředky žalovaného na částku 19 937 Kč. Současně žalobkyně poukazovala na povinnost žalovaného uvádět pravdivé a úplné údaje a na zásadu poctivosti v právním styku. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že informace, z nichž žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, nebyly dostatečně ověřeny ani zhodnoceny v souvislosti s dalšími žalobkyni dostupnými informacemi. Žalobkyně se převážně spokojila s údaji deklarovanými žalovaným, aniž by zejména tvrzení týkající se jeho výdajové stránky a celkové finanční situace podrobila dalšímu ověření. Přestože žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného, tento zachycoval pouze období jednoho měsíce (a to června roku 2020), a nemohl tak poskytnout dostatečně reprezentativní obraz o příjmech a výdajích žalovaného v delším časovém horizontu, zejména o pravidelných platbách žalovaného souvisejících s bydlením či s plněním jeho jiných závazků. Z uvedeného výpisu z účtu je navíc zřejmé, že jak počáteční, tak konečný zůstatek na účtu žalovaného vykazoval zápornou hodnotu. Součástí předložené dokumentace byla rovněž informace o úvěrových závazcích žalovaného ke dni 30. 6. 2020, z níž vyplývá, že banka vůči žalovanému evidovala nesplacenou jistinu ve výši 787 807,95 Kč, přičemž žalovanému zbývalo uhradit ještě 98 řádných splátek. Uvedená skutečnost přitom představovala zcela jistě relevantní informaci pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s níž se žalobkyně měla při svém hodnocení vypořádat. Žalobkyně však při stanovení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vycházela z údajů o nulových splátkách jiných závazků, ačkoliv z předložených podkladů žalobkyní současně vyplývala existence úvěrového závazku s nesplacenou jistinou ve výši 787 807,95 Kč a zbývající povinností uhradit 98 řádných splátek. Soud proto neshledává postup žalobkyně při ověřování a vyhodnocování žalovaným uvedených údajů jako dostatečný. Žalobkyně dále nepředložila žádné důkazy prokazující žalobkyní tvrzeného ověření žalovaného v insolvenčním rejstříku ani v evidenci zahájených exekucí. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy provedla důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 65 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupovala s obornou péčí. Žalobkyně totiž s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil pravidelné měsíční příjmy za delší období, a především se blíže nezabývala reálnými výdaji žalovaného, když v této oblasti se omezila převážně na žalovaným uvedené údaje, aniž by provedla jejich důkladnější ověření v delším časovém horizontu. Dále žalobkyně neprokázala nahlížení do insolvenčního rejstříku či centrální evidence exekucí. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou příjmů a výdajů žalovaného podrobněji zabývala, takový to postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně měla jako věřitel zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měla řádně prověřit a s přihlédnutím k jeho pravidelným dlouhodobým příjmům. Žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 35 112,78 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.10. Žaloba je částečně důvodná.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.16. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou ji zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla, zejména v odpovídajícím časovém rozmezí podrobně nezjišťovala a neověřovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.17. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou ji zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).18. Žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v plném rozsahu nevrátil, když na poskytnutý úvěr ve výši 65 000 Kč uhradil toliko částku 35 112,78 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil o částku 29 887,22 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 29 887,22 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobkyně. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu výzvou ze dne 9. 3. 2026, odeslanou dne 9. 3. 2026 provozovatelem poštovních služeb, přičemž za tímto účelem poskytla žalovanému lhůtu 15 dnů od odeslání výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 12. 3. 2026, vzhledem k výše uvedené 15 denní lhůtě, od níž byly odečteny 3 dny pro doručení zásilky, měl žalovaný nejpozději dne 24. 3. 2026 dluh zaplatit a od 25. 3. 2026 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 25. 3. 2026. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující jeho prodloužení či plnění ve splátkách.19. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem III. zamítl (99 072,83 Kč mínus 29 887,22 Kč = 69 185,61 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 25. 3. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení.20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného (30,17 %) převážil úspěch žalobkyně (69,83 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).21. Při určení lhůty k plnění ve výroku I. a III. soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.