Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 409 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 11. 2025 do zaplacení.Tvrdila, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 6. 2025 poskytla společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 14 700 Kč, který žalovaný do 24. 11. 2025 nevrátil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl o ní, aniž by nařídil jednání, protože strany s takovým postupem souhlasily (§ 115a o. s. ř.).Soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázané.Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZoSÚ“).Smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZoSÚ. Předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalovanému se dostalo bezdůvodného obohacení ve výši 14 700 Kč. Soud proto žalobě v této části, včetně požadovaného úroku z prodlení, který odpovídá ust. § 1968 a § 1970 o. z., vyhověl a ve zbývající části ji zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně i žalovaný uspěli jen částečně.