Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 6. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 56 879,97 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 28. 1. 2019 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kterou byl žalovanému zřízen/aktivován běžný účet č. , č. účtu, .a) Dne 17. 7. 2025, po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. , IBAN, . Uvedeným dodatkem č. , hodnota, (smlouvou o úvěru) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, a to vždy k 21. dni měsíce. Dodatkem č. , hodnota, (smlouvou o úvěru) byl sjednán úrok ve výši 17,4 % ročně, předpokládané datum splacení úvěru bylo stanoveno na den 21. 6. 2029. Dne 17. 7. 2025 byl žalovanému úvěr vyplacen. Následně žalobkyně s žalovaným uzavřela dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, kterým si sjednali odklad splátek úvěru č. , IBAN, splatných dne 24. 9. 2025 a 24. 10. 2025. Na splátku připadající na den 24. 11. 2025 uhradil žalovaný pouze 25,78 Kč, následně žalovaný neuhradil na úvěr č. , IBAN, žádnou splátku. S ohledem na porušení povinností žalovaného splácet úvěr řádně a včas přistoupila žalobkyně dne 26. 1. 2026 k zesplatnění celého úvěru, téhož dne žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k plnění dlužné částky (jistiny) ve výši 47 879,97 Kč, a nesplaceného smluvního úroku ve výši 3 473,93 Kč. Žalovaný však ničeho k výzvě neuhradil.b) Dále žalobkyně tvrdila, že dne 17. 7. 2025 uzavřela s žalovaný dodatek č. 6 k rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu ve výši 8 000 Kč. Téhož dne bylo žalovanému poskytnutí kontokorentu schváleno a bylo mu umožněno jej čerpat na účet č. , č. účtu, . Žalovanému byl následně, pro porušení povinností, kontokorent zablokován a žalobkyně přistoupila ke zesplatnění kontokorentu dne 26. 1. 2026. Žalovaný byl o zesplatnění kontokorentu téhož dne informován a vyzván k plnění dlužné částky, tj. nesplacené jistiny kontokorentu ve výši 8 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu ve výši 355,99 Kč. Žalovaný k výzvě žalobkyně nic neuhradil.c) Závěrem žalobkyně tvrdila, že rámcovou smlouvou ze dne 28. 1. 2019, kterou byl žalovanému zřízen běžný účet u žalobkyně, si strany sjednali, že žalovaný bude na účtu udržovat kladný zůstatek, v případě minusového stavu účtu se žalovaný zavázal zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný se ovšem dostal do záporného zůstatku (nepovoleného debetu) ve výši 1 000 Kč, který ani k výzvě žalobkyně nevyrovnal.Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nijak nevyjádřil.Soud ve věci jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za použití § 101 odst. 4 o.s.ř.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů (rámcové smlouvy ze dne 28. 1. 2019 č. , hodnota, , dodatku číslo 6 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , dodatku číslo 7 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , dodatku číslo 10 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o načerpání úvěru č. , IBAN, , splátkového kalendáře, přehledu plateb na kontokorent, přehledu plateb úvěru č. , IBAN, , podmínek pro používání kontokorentu, podmínek pro používání úvěru, výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 3. 11. 2025 do 5. 3. 2026, obchodních podmínek účinných od 31. 10. 2018 a 10. 9. 2025, ceníku služeb účinného od 31. 10. 2018 a 5. 9. 2025 a předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2026) zjistil že, žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 28. 1. 2019 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kterou byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet č. , č. účtu, .a) Dne 17. 7. 2025 v 9:40 hod. uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, , kterým se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 8 000 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky. Smlouva stanovila úrokovou sazbu ve výši 18,9 % ročně a RPSN ve výši 20,6 %. Žalobkyně umožnila úvěr čerpat, avšak žalovaný svou povinnost úvěr splácet nesplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěrových splátek. Poskytnutý úvěr byl žalobkyní prohlášen za okamžitě splatný, a to ke dni 26. 1. 2026. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Žalobkyně tak na podkladě dodatku č. , hodnota, , v souladu s podmínkami kontokorentu, požaduje po žalovaném uhrazení jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku (smluvního úroku) ve výši 355,99 Kč, smluvního úroku ve výši 11,50 % z dlužné částky a zákonných úroků z prodlení.b) Následně dne 17. 7. 2025 ve 14:57 hod. uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , IBAN, , která je dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, . Zmíněnou smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho běžný účet vedený u žalobkyně, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, vždy k 21. dni v měsíci. Ve smlouvě byl sjednán RPSN ve výši 18,89 %, úroková sazba ve výši 17,40 % ročně. Žalovaný načerpal úvěr, v souladu s podmínkami, na svůj běžný účet vedený u žalobkyně dne 17. 7. 2025. Následně žalobkyně s žalovaným uzavřela dodatek č. 10 k rámcové smlouvě, kterým si sjednali odklad splátek úvěru č. , IBAN, splatných dne 24. 9. 2025 a 24. 10. 2025. Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v měsíci září a listopadu 2025, celkem ve výši 3 025,78 Kč. Ničeho dalšího žalovaný žalobkyni již neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném dlužnou částku (jistinu) 47 879,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 473,93 Kč, smluvním úrokem ve výši 11,50 % z dlužné částky a zákonnými úroky z prodlení.c) Žalobkyně s žalovaným uzavřela již zmiňovanou rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kterou byl žalovanému u žalobkyně aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Smluvní strany si sjednali, že žalovaný bude disponovat na zřízeném běžném účtu s penězi pouze do výše dostupného zůstatku, žalovaný se tedy zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek. V případě minusového zůstatku se jej žalovaný zavázal „vyrovnat“ do pěti pracovních dnů od výzvy. Žalovaný se ovšem dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, který trval i ke dni 5. 3. 2026, jak vyplývá z výpisu z předmětného účtu k témuž dni. Žalovaný zmiňovaný debet nevyrovnal, a to ani po výzvě žalobkyně. S ohledem na uvedené požaduje žalobkyně po žalovaném uhrazení částky 1 000 Kč.Žalobkyně zaslala žalovanému dne 26. 1. 2026 „hromadnou“ předžalobní výzvu týkající se všech nároků, celkem žalobkyně požadovala uhradit 60 709,89 Kč s příslušenstvím.V tomto řízení žalobkyně celkem požaduje po žalovaném zaplacení částky 56 879,97 Kč spolu s příslušenstvím, jako dluhu z výše uvedených právních jednání.Právní posouzení věci (nároků a/, b/ a c/) vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Soud tak při posouzení dodatků č. 6 a 7 k rámcové smlouvě č. , hodnota, přihlédl i bez návrhu k tomu, zda smluvní ujednání neobsahují zneužívající ujednání (§ 1813 o.z.) a zda ujednání o úrocích a poplatcích nejsou neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 580, § 588 o.z.), popř. zda nejde o lichvu (§ 1796 o.z.). Soud přitom vycházel z předložené úvěrové dokumentace, zejména ze smluv a souvisejících podmínek. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyšly najevo okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly závěr o neplatnosti smluvních ujednání či o nedůvodnosti uplatněného nároku z důvodu spotřebitelské ochrany. Soud tedy uzavřel, že předmětné úvěrové smlouvy nejsou v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný porušil podmínky ujednané pro vedení běžného účtu, když se dostal do nepovoleného debetu na účtu a ani k výzvě žalobkyně jej nevyrovnal. Nepovolený debet na platebním účtu představuje překročení ve smyslu § 3 odst. 2 písm. i) zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto přezkoumal zejména splnění informačních povinností a zákonných limitů plateb souvisejících s prodlením, kdy z provedeného dokazování, zejm. z obchodních podmínek a předžalobní výzvy, nebylo zjištěno, že by žalobkyně zanedbala své povinnosti.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení ve spojení s úředním sdělením České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, kdy pro období od 1. 7. 2025 do 30. 6. 2026, resp. prodlení vzniknuvší v prvé polovině roku 2026 stanovuje úrok ve výši 11,50 % ročně.Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno či prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. S ohledem na skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku, včetně příslušenství, tak jak je uvedena ve výroku I.Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř.., dle nějž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalobkyně, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 276 Kč (dle zákona č. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby). Při určení výše této náhrady soud vycházel z § 151 odst. 3 o.s.ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle něhož náleží za procesní úkony učiněné od 1. 1. 2025 účastníku nezastoupenému zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o.s.ř. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu aplikovaného per analogiam. Žalobkyni tak náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 × 450 Kč). Celkové náklady řízení pak činí 3 176 Kč, který je žalovaný povinen žalobkyni uhradit.Lhůty k plnění dle výroků rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.