14 C 253/2020-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 298,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 100 Kč, které se žalovaná zavázala společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 198,43 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splatit do [datum]. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaná se nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kam zadala své osobní a kontaktní údaje. Po zřízení uživatelského účtu žalovaná zaslala žádost o poskytnutí úvěru, načež jí byl zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy rovněž zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě doložitelných příjmů a výdajů, přičemž dbala na to, aby žalované zůstala rezerva ve výši 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se proto, coby právní nástupkyně původní věřitelky, domáhala po žalované zaplacení celé jistiny 5 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 198,43 Kč a rovněž úroku v prodlení z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [anonymizováno], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 5 100 Kč za účelem úhrady (započtení) dosud neuhrazené jistiny z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit do [datum], a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 985,43 Kč (v případě, že poskytnutý úvěr uhradí řádně a včas), nebo v plné výši 5 198,43 Kč (při prodlení žalované). Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku postupem popsaným v čl. III.1 smlouvy a stručně shrnutým výše. Podpis žalované byl nahrazen zadáním SMS kódu na webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně. 4. Dle doloženého potvrzení o platbě právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku 5 100 Kč na účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru, jako specifický symbol bylo uvedeno rodné číslo žalované. 5. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované jednak oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a jednak byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 15 651,61 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitelka započetla jistinu úvěru ve výši 5 100 Kč na dosud neuhrazenou jistinu ze smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně doložila, že dne [datum] zaslala žalované na jí uvedený účet prostředky ve výši 5 100 Kč Smlouva byla sjednána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdkyně žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto rozhraní. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je tento jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). 12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. 13. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, s odkazem na aktuální judikaturu je třeba konstatovat, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze d