14 C 56/2021-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 677,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Původní věřitelka poskytla žalované úvěr za účelem nákupu zboží ve výši 4 101 Kč, který se žalovaná zavázala splatit splátkami ve výši 382 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 21,07 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když uhradila jen 2 197 Kč, došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Ke dni podání žaloby vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 2 827,78 Kč, úroků kapitalizovaných ke dni zesplatnění úvěru ve výši 163,19 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně požadované v částce 36,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 627,83 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalované byla prověřována na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru a následným ověřením získaných informací nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, osobním pohovorem se zaměstnavatelem žalované, zohledněním pohybu na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období a reflektováním státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a zprostředkovatelem úvěru, [anonymizováno] [právnická osoba], byla dne [datum] (původní věřitelkou podepsáno dne [datum]) uzavřena smlouva [číslo] o účelovém úvěru na nákup zboží (drobné elektro) v hodnotě 4 101 Kč a dále o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Finanční prostředky určené na nákup zboží se žalovaná zavázala splatit ve 12 měsíčních splátkách po 382 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou splátky. 4. Z výpisu čerpání úvěru plyne, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 2 197 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovanou, že v důsledku jejího prodlení se splacením splátek odstoupila od úvěrové smlouvy ke dni [datum] a současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 3 628 Kč do [datum]. 5. Smlouvou ze dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou na stávající žalobkyni, což původní věřitelka oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Dopisem z téhož dne žalobkyně jednak informovala žalovanou o postoupení pohledávky a jednak ji vyzvala k úhradě dlužné částky 3 627,83 Kč do 5 dnů od doručení tohoto dopisu. Tato předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [datum]. 6. Žalobkyně v žádosti o úvěr uvedla, že je invalidní důchodkyně, bydlí ve vlastním domě/bytě, má jednu vyživovací povinnost, její čistý příjem činí 6 043 Kč a dosahuje dalšího příjmu 8 800 Kč. Za bydlení vynakládá 2 500 Kč a má další závazky ve výši 700 Kč měsíčně. Žalobkyně dále předložila výpis z registru NRKI, SOLUS a BRKI, v němž žalovaná neměla žádný záznam. 7. Dle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Soud má na základě žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou smlouvu o vázaném spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 101 Kč za účelem nákupu spotřebního zboží. Jelikož žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, soud se musel předně zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost posuzovat úvěruschopnost dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti zákona o spotřebitelském úvěru a poskytovatel se jí nemůže zprostit ani tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 14. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 15. Zákonný požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených údajů o jeho majetkových poměrech, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení úplnosti a věrohodnosti takto shromážděných podkladů. Posky