14 C 62/2021-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení původně částky 53 406,18 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek, a to vše ve 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to vypracováním finanční analýzy a lustrací v externích registrech. Žalovaná měla k dispozici částku 3 063 Kč měsíčně a mohla tudíž splátky řádně hradit. Žalovaná z poskytnutého úvěru ničeho neuhradila. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 31 620 Kč, která se skládala z jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 460 Kč a úroku za dobu od 1. 9. 2017 do 1. 10. 2018 kapitalizovaného částkou 6 160 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované smluvní pokutu ve výši 21 786,18 Kč, stanovenou jako 0,1 % denně z částky 31 620 Kč od 2. 10. 2018 do 20. 8. 2020 Vedle toho se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 22 000 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně„ upřesnila“ svůj návrh tak, že se domáhá zaplacení smluvní pokuty jen ve výši 11 000 Kč. Tento úkon je třeba považovat za částečné zpětvzetí žaloby co do částky 10 786,18 Kč. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 22 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Za to se žalovaná zavázala uhradit náklady ve výši 16 060 Kč, kdy tato částka sestávala z úroku stanovaného ve výši 25,85 % ročně, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 880 Kč splatného v den podpisu smlouvy, poplatku za správu úvěru ve výši 4 840 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 180 Kč. Dluh v celkové výši 38 060 Kč se žalovaná zavázala splatit v 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky vznikne věřiteli právo závazek ze smlouvy zesplatnit, přičemž nesplacená část úroků přirůstá k jistině. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke smlouvě byla připojen žalovanou podepsaný předpis splátek, z něhož plyne, že v každé splátce byla započtena jistina, úrok a sjednané poplatky, jejichž vzájemný poměr se postupně měnil. Žalované byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Pohledávka za žalovanou byla převedena na společnost [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na společnost [právnická osoba], a ta ji následně postoupila dne [datum] na stávající žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 61 985,44 Kč. 7. Žalobkyně dále doložila Žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla, že bydlí u přítele, je zaměstnána s příjmem 11 863 Kč měsíčně, přičemž má výdaje ve výši 7 800 Kč (za energie hradí 2 500 Kč, za stravu 3 000 Kč, za ostatní výdaje 500 Kč a splácí další závazky ve výši 1 800 Kč). Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalované z [datum], z níž plyne, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 547 eur a dále česné prohlášení podepsané žalovanou, podle kterého bydlí u přítele v [obec], jemuž přispívá na inkaso částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále předložila finanční analýzu žalované a credit scoring, z nichž vyplynulo, že žalovaná má volné zdroje ve výši 3 063 Kč měsíčně a úvěr jí tak lze poskytnout. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 22 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud