16 C 30/2021-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení původně částky 21 847 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela pomocí prostředků dálkové komunikace právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela dne [datum] finanční prostředky ve výši 21 350 Kč, které se zavázala společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 170 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splatit jednorázově do [datum]. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nedostála, neboť na svůj dluh ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Vedle dlužné jistiny ve výši 21 350 Kč žalobkyně požadovala po žalované zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 170 Kč, smluvní pokuty ve výši 497 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 21 350 Kč od 11. 10. 2017 do 3. 11. 2017), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 957,06 Kč (z částky 21 350 Kč za dobu od 11. 10. 2017 do 1. 7. 2019) a úroku z prodlení z částky 21 350 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 170 Kč a smluvní pokuty ve výši 497 Kč. Usnesením ze dne 14. 7. 2021, č. j. 16 C 30/2021-14, soud řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 350 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 957,06 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 350 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 300 Kč, a to na žalovanou uvedený bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 711 Kč do [datum]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl dále dne [datum] sjednán Dodatek [číslo] ke Smlouvě o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě se výše úvěru zvýšila o 9 050 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně se tak z titulu uvedené smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 21 350 Kč, a to na žalovanou uvedený bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 170 Kč (2 711 Kč + 1 459 Kč), celkem tedy 25 520 Kč, nejpozději do [datum]. 5. Dle výpisu z bankovního účtu zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované na jí určený účet dne [datum] částku 12 300 Kč a dne [datum] částku 9 050 Kč. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne [datum], ve kterém byla současně vyzvána k zaplacení dlužné částky 31 697 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Tento dopis byl žalované odeslán dne 20. 8. 2019. 7. Žalovaná byla k vyzvána k úhradě svého dluhu nejpozději do [datum] rovněž předžalobní upomínkou ze dne [datum], která jí byla odeslána následujícího dne. 8. Co se týče posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru a dále dne [datum] dodatek k této smlouvě, na základě které žalobkyně zaslala žalované na jí uvedený účet finanční prostředky v celkové výši 21 350 Kč. 15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 16. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Naopak uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy a v reakci na tuto skutečnost pak vzala žalobu částečně zpět a nadále požadovala jen jistinu s úroky z prodlení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností její právní předchůdkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, a proto je předloženou smlouvu o úvěru považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. Žalobkyně, res