20 C 97/2020-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 9 103 Kč s příslušenstvím z titulu Rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení se smlouvou o úvěru [číslo] kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2018 poskytla bezúročně a bezúplatně částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 3. 2018. Jelikož tak neučinil, vznikl původní věřitelce nárok na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a kterou žalobkyně požadovala za období od 22. 3. 2018 do 6. 8. 2018 ve výši 1 103 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 981,81 Kč za dobu od 22. 3. 2018 do 31. 8. 2019 a zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 103 Kč. Soud proto usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 20 C 97/2020-18, řízení v požadovaném rozsahu zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] podepsala se žalovaným dne 19. 2. 2018 rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] ve které byly vymezeny podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. V rámcové smlouvě bylo uvedeno, že na základě registrace provedené na internetových stránkách úvěrujícího může žalovaný přistupovat do svého uživatelského účtu a požádat si o poskytnutí úvěru, a to převodem na jeho bankovní účet. Dle čl. 9 rámcové smlouvy, za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byl žalovaný povinen zaplatit úvěrujícímu úrok ve sjednané výši 1 Kč. Platba úroku z úvěru byla zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen úvěrujícímu vrátit bezhotovostně v jediné splátce na bankovní účet úvěrujícího. V případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením peněžitého dluhu, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 19. 2. 2018 z titulu smlouvy o úvěru [číslo] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný má poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 21. 3. 2018 (30 dní). V souvislosti s tím právní předchůdkyně žalobkyně vystavila pro žalovaného fakturu [číslo] se splatností dne 21. 3. 2018. Provize za přidělení úvěru činila 1 920 Kč, na kterou žalovaný současně obdržel 100 % slevu. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 7. 1. 2020, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 9 103 Kč. Tento dopis byl žalovanému odeslán 9. 1. 2020. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020, která byla žalovanému odeslána následujícího dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 13. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Naopak uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy a patrně i v reakci na tuto skutečnost pak vzala žalobu zpět co do požadované smluvní pokuty a nadále požadovala jen jistinu se zákonnými úroky z prodlení. 14. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem. 15. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný z této částky neuhradil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží celou poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč. 16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 8 000 Kč. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 22. 3. 2018, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 15. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění (byl povinen plnit bez zbytečného odkladu). K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 (žalovanému odesláno dne 9. 1. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo dne 13. 1. 2020, žalovaný byl povinen plnit následující den, pročež první den prodlení nastal dne 15. 1. 2020. Soud proto za