5 C 98/2021-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 692,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 5 302 Kč, která představuje úrok ve výši 932 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 728 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 1 642 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 7 000 Kč a na dlužném poplatku částku 4 692,48 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 533,78 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 808,50 Kč (ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč, který představuje úrok ve výši 932 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč (poslední splátka činila 246 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. 4. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 7 550 Kč, což také představuje jeho celkový měsíční příjem. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 1 000 Kč měsíčně coby externí splátky zápůjček a odhadované měsíční výdaje byly stanoveny částkou 2 500 Kč. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu za duben a květen 2018. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021, odeslanou následujícího dne. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 7 000 Kč. 12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. 13. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -