14 C 188/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 716,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta před uzavřením smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný v žádosti svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté informace jsou pravdivé a úplné. Podle žalované přitom postačí, když má poskytovatel úvěru k dispozici potřebné dokumenty při sepsání smlouvy a také pokud při posuzování výdajů postupuje dle ekonomického modelu. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za možnost splácet v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a věřitelce tím vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 960,38 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 766,52 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1 925,48 Kč, úhradě za administrativní činnost ve výši 994,06 Kč a úhrady za možnost hotovostního inkasa splátek ve výši 5 241,56 Kč Vedle toho se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 828,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 306,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 929,29 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 726,9 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] – [anonymizována dvě slova], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Za to se žalovaný zavázal uhradit náklady v celkové výši 12 888 Kč, kdy tato částka sestávala z 15% úroku v pevné výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Dle transakční historie žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 8 000 Kč, naposledy hradil dne [datum]. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 32 415,19 Kč do [datum]. Výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána dne [datum]. 7. Žalobkyně dále doložila žalovaným podepsanou žádost o úvěr ze dne [datum]. Žalovaný v ní uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním bydlení a má jednu vyživovací povinnost. Je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, výdaje žalovaného sestávaly z nákladů na bydlení v částce 3 000 Kč, nákladů na dopravu a jídlo ve výši 1 700 Kč, srážek ze mzdy/výživného ve výši 2 000 Kč a měsíčních splátek dosavadních půjček ve výši 1 300 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tak činil 10 000 Kč. 8. K tomu žalobkyně předložila Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], z níž plyne, že žalovaný vykonává práci na dobu neurčitou ve [obec]. Dále žalobkyně předložila výplatní pásky za červen až září 2018, podle kterých byla žalovanému v uvedených měsících vyplacena mzda v rozmezí od 13 716 Kč (žalovaný byl v daný měsíc zčásti v pracovní neschopnosti) do 17 710 Kč. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná. 16. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o neri