5 C 169/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 47 887 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6. 3. 2017. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 7 580 Kč, odměnu za administrativní zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 606 Kč, částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 593 Kč, a to vše ve 24 měsíčních splátkách po 1 700 Kč do 6. 3. 2019. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze dne 12. 4. 2017 částku 1 700 Kč, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 36 387 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z téže částky od 7. 3. 2019 do zaplacení. Dále se žalobkyně po žalované domáhala smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, stanovené jako 0,1 % denně z dlužné částky 36 387 Kč za dobu od 7. 3. 2019 do 1. 3. 2022. K posuzované úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že vycházela z údajů sdělených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl o věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 6. 3. 2017 podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 23 000 Kč (částka 9 540 Kč byla použita k refinancování dřívější zápůjčky [číslo] částka 13 460 Kč byla poskytnuta přímo žalované) a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 17 779 Kč, který představuje úrok ve výši 7 580 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 606 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 593 Kč, splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč (poslední splátka činila 1 679 Kč). Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 1 700 Kč dne 12. 4. 2017. 4. Ze zákaznické karty ze dne 6. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je rozvedená, bydlí ve vlastním bydlení. Dále sdělila, že pracuje jako [anonymizováno], její čistý měsíční příjem tvoří částka 8 050 Kč, další nespecifikované příjmy žalovaná uvedla ve výši 9 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 3 500 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 11. 6. 2019 předžalobní upomínkou ze dne 4. 6. 2019, odeslanou dne 5. 6. 2019. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla podepsána smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč Tyto se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. 11. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). 12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. 13. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci. Ani přes výzvu soudu však nedoložila žádné doklady prokazující, že tomu tak bylo a že tudíž měla dostatečné a relevantní informace o příjmech a výdajích žalované. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalované, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalované z veřejně přístupných databází a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalované, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ničím nepodložené prohlášení samotné žalované o jejích příjmech a výdajích a o tom, že je schopna zápůjčku (úvěr) splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slab