5 C 65/2022-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 23 292 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2020, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Posléze byla smlouva změněna a doplněna smlouvou [číslo] ze dne 14. 10. 2020. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 13. 11. 2020. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný na dluh uhradil dne 8. 10. 2020 částku 6 000 Kč a dne 21. 12. 2020 částku 4 000 Kč, jinak neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 245 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 047 Kč (stanovené jako 0,1 % denně z jistiny za dobu od 14. 11. 2020 do 13. 4. 2021), nákladů upomínání 150 Kč a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z jistiny, kapitalizovaného za dobu od 14. 11. 2020 do 5. 5. 2021 částkou 787,06 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 245 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení poplatku 150 Kč, smluvní pokuty 3 047 Kč s tím, že nedisponuje důkazy, které prokazují posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto řízení v této části zastavil usnesením zdejšího soudu č. j. 5 C 65/2022-20, ze dne 3. 5. 2022. 3. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 20 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 787,06 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 7. 9. 2020 žalovaný zaslal na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu 0,1 Kč poté, co se registroval na internetových stránkách společnosti [právnická osoba] a požádal o poskytnutí úvěru a odsouhlasil smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Žalovaný a společnost [právnická osoba] odsouhlasili dne 8. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] která byla posléze změněna a doplněna dne 14. 10. 2020. Na základě smlouvy [číslo] ze dne 14. 10. 2020 žalovaný obdržel částku 25 000 Kč (dle výpisu z účtu původní věřitelka poskytla žalovanému dne 8. 9. 2020 částku 15 000 Kč, dne 14. 9. 2020 částku 1 000 Kč, dne 22. 9. 2020 částku 5 000 Kč a dne 24. 9. 2020 částku 4 000 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem do 13. 11. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 27. 11. 2020, 14. 12. 2020 a 25. 12. 2020. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] („ společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek“ ze dne 10. 5. 2021), což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 5. 2021, který mu byl odeslán dne 14. 5. 2021. V něm byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky do 31. 5. 2021. Věc byla následně předána do advokátní kanceláře, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 6. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2021 byl žalovanému zaslán dopis a pověřený terénní pracovník vykonal ve dnech 24. 6. 2021 a 5. 8. 2021 cesty na adresu žalovaného za účelem vymožení dluhu. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 9. 2020 odsouhlasena smlouva o úvěru, která byla následně změněna a doplněna smlouvou o úvěru ze dne 14. 10. 2020. Žalovaný z tohoto titulu obdržel částku ve výši 25 000 Kč, která mu byla poskytnuta převodem na účet. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. 12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., účinného do 28. 5. 2021 vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 13. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky. Ostatně z tohoto důvodu vzala žalobu zčásti zpět. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, a proto soud smlou