14 C 48/2023-154 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 17 212,17 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne 9. 1. 2015 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému umožnila prostřednictvím kreditní karty čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou část úvěru splácet společně s úrokem ve výši 27,60 % ročně, a to minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky a náklady spojené s vymáháním a s užíváním kreditní karty dle ceníku, to vše měsíčně k datu splatnosti povinné minimální splátky. Smlouva byla uzavřena elektronicky přes Mobilní Elektronický klíč, který si žalovaný sjednal, když již dříve (15. 10. 2014) si zřídil u předchůdkyně žalobkyně Přímé bankovnictví. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále byly kontrolovány bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný na předmětný úvěr splatil částku 38 045,89 Kč, přičemž celkem vyčerpal 57 230,27 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 16 712,17 Kč požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení dlužných poplatků ve výši 500 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 1. 10. 2019 do 14. 2. 2020 ve výši 1 972,21 Kč, úroku ve výši 27,60 % ročně z dlužné jistiny od 15. 2. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za období od 15. 2. 2020 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznal, když zpochybnil uzavření smlouvy o vydání kreditní karty mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně. Opatrovník žalovaného uvedl, že napadá pravost uvedené smlouvy a pravost podpisu žalovaného na této listině. Dále opatrovník žalovaného poukázal na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a smlouva o úvěru (pokud vůbec byla uzavřena) je neplatná.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která byla uzavřena elektronicky dne 9. 1. 2015 prostřednictvím služby Přímého bankovnictví přes Mobilní Elektronický klíč žalovaného, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě v celkové výši 40 000 Kč na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 27,60 %. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat jednorázově nebo postupně a to i opakovaně do celkové výše úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet povinnou minimální splátku ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a splatné úroky; současně byl žalovaný povinen platit poplatky a náklady spojené s vymáháním a užíváním kreditní karty dle ceníku. Provedení splátek probíhalo inkasem z běžného účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit si na něm dostatek prostředků. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné rovněž Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. V článku XVI. 2, d) obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet bylo sjednáno oprávnění předchůdkyně žalobkyně prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Čerpání úvěru bylo doloženo Souhrnným výpisem z účtu Kreditní karty žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal částku 57 230,27 Kč (včetně úroků a poplatků), čistě na jistinu potom žalovaný vyčerpal celkem částku 32 335,34 Kč a uhradil celkem částku 38 045,89 Kč.1. V žádosti o kreditní kartu žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 500 Kč, bydlí v pronájmu, je ženatý a bezdětný, měsíčně splácí na úvěry 2 000 Kč a na leasingy 13 500 Kč.2. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalovaného, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy uvedené žalovaným ve výši 27 500 Kč měsíčně. Nákladové složky předchůdkyně žalobkyně stanovila porovnáním žalovanou deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů se zohledněním místa bydliště, přičemž do výpočtu použila vyšší z obou částek. Dále předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila rizika na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod o kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.) Celkový skóring žalovaného byl proveden na základě aplikačního skóre (primárně sociodemografický profil) nebo integrovaného score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ), transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) a BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů). Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního black listu (IBL) (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelka porovnávala jeho příjem a výdaje, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru.3. Z doloženého mimořádného výpisu z účtu žalovaného plyne, že na účet žalovaného v období před uzavřením úvěrové smlouvy přišla mzda ve výši 27 588 Kč v listopadu 2014 a ve výši 28 586 Kč v prosinci 2014.4. Dopisem ze dne 30. 9. 2019 prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh okamžitě splatným k 28. 9. 2019 a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky 19 184,38 Kč.5. Dne 27. 2. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, . a společností , Anonymizováno, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to v souladu s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. , datum, . Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 3. 2020. K neprodlené úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2020, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem.6. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“7. Předmětná smlouva o úvěru měla být právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. , právnická osoba, v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“8. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož § 7: „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“9. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy elektronickým podpisem v souladu se shora citovaným § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce10. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum, kdy měla být smlouva uzavřena)