23 C 149/2022-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 383 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku, přes internetové rozhraní [webová adresa], uzavřela dne 13. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostně částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou jistinu spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 32 866 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dodatkem ke smlouvě, uzavřeným mezi smluvními stranami dne 13. 6. 2019, byl původní závazek upraven tak, že jistina nově činila 32 848,01 Kč. Tuto se žalovaná dodatkem zavázala uhradit spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 26 534,74 Kč, v 21 pravidelných měsíčních splátkách do 13. 3. 2021. Žalovaná však nedostála své povinnosti a sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když dne 13. 2. 2019 uhradila pouze verifikační platbu ve výši 35 Kč a dále splátky v celkové výši 52 141 Kč Poslední splátku uhradila dne 19. 11. 2020. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 14 383 Kč. S ohledem na prodlení žalované pak žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 167,09 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 14 383 Kč od 14. 11. 2020 do 8. 11. 2021), kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 163,50 Kč (0,1 % z částky 14 383 Kč za každý den z prodlení za období od 14. 11. 2020 do 8. 11. 2021), paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v částce 473 Kč (odchozí dopis za 39 Kč, a 2x osobní návštěva za 217 Kč). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena žalobkyni. 2. Podáním ze dne 30. 11. 2022 vzala žalobkyně svůj žalobní návrh částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty v částce 5 163,50 Kč. Ve svém podání současně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o zastavení části řízení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Nadále tak soud posuzoval nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 14 383 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 25 % z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 167,09 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovanou byla dne 13. 2. 2019 podepsána smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 866 Kč, a to ve 24měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, a to na základě dříve provedené registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], a zaslání verifikační platby v rozsahu 0,01 – 1 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalovaná tuto verifikační platbu provedla dne 13. 2. 2019 ve výši 35 Kč. Dle výpisu z účtu žalobkyně byla částka 35 000 Kč dne 13. 2. 2019 vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalované. Z dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 13. 6. 2019 soud zjistil, že tímto došlo ke změně výše jistiny na 32 848,01 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 534,74 Kč, a to v 21měsíčních splátkách nejpozději do 13. 3. 2021. Pro případ prodlení na straně žalované si uvedeným dodatkem dále strany ujednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle téhož odstavce smlouvy v částce 50 Kč za upomínku (nejvýše však za 3 takové upomínky). Součástí smlouvy o úvěru se staly též obchodní podmínky, přičemž podle odst. [číslo] těchto podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky splatné dle smlouvy po dobu delší než 30 dnů zesplatnit dosud nesplacenou jistinu a přirostlé úroky a sankce a požadovat jejich okamžité uhrazení. 6. Upomínkami ze dne 13. 1. 2020 a 13. 10. 2020 byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužných splátek. Dále upomínkou ze dne 13. 11. 2020, dle podacího archu odeslanou téhož dne, byla žalovaná informována o zesplatnění poskytnutého úvěru a vyzvána k úhradě celé částky. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla uvedená pohledávka za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2021, odeslaným následujícího dne. Tímto oznámením byla žalovaná také vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto oznámení. 8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o