5 C 145/2021-51 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 68 482 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 10. 2018, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaná lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 68 482,39 Kč, kterou se zavázala vrátit nejpozději do 3. 4. 2020. Na svůj dluh uhradila celkem 66 755 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která po žalované rovněž požadovala zaplacení úroku z prodlení od 4. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaná sjednaly dne 3. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách buďto ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Tato smlouva byla v souladu s Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně uzavřena prostřednictvím žádosti na webových stránkách původní věřitelky. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Z doložených elektronických formulářů označených jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“, z potvrzení o provedených platbách a platební bilance plyne, že žalovaná dne 3. 10. 2018 čerpala 15 000 Kč, dne 19. 12. 2018 čerpala 15 000 Kč, dne 3. 3. 2019 čerpala 2 550 Kč, dne 29. 4. 2019 čerpala 17 000 Kč, dne 5. 6. 2019 čerpala 1 800 Kč, dne 8. 7. 2019 čerpala 2 357 Kč, dne 3. 10. 2019 čerpala částku 1 700 Kč, dne 21. 10. 2019 částku 6 883 Kč, dne 7. 11. 2018 čerpala 1 880 Kč, dne 23. 8. 2019 čerpala 1 090 Kč, dne 3. 12. 2019 částku 4 580 Kč, celkem tedy v tedy 69 840 Kč, přičemž původní věřitelce uhradila 66 755 Kč. 6. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020 Kč. Žalobkyně předžalobní výzvou z téhož dne vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů, odeslanou žalované téhož dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně finanční prostředky ve výši 69 840 Kč, které měla žalovaná dle sjednané smlouvy uhradit do 3. 4. 2020. Pohledávka byla poté postoupena v souladu s § 1879 o. z. na stávající žalobkyni, která tak vstoupila do práv původní věřitelky a je aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. 13. Žalovaná v posuzované věci vystupovala jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované úvěr splácet. V případě nesplnění této povinnosti je smlouva absolutně neplatná (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 14. Žalobkyně k výzvě soudu sice obecně popsala způsob, jakým jejím předchůdkyně hodnotí úvěruschopnost klienta, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné podklady týkající se posuzování majetkových poměrů žalované. Žalobkyně tedy neprokázala, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský revolvingový úvěr. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností její právní předchůdkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení její způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tedy nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem zkoumala úvěruschopnost žalované, a proto je třeba předloženou smlouvu o revolvingovém úvěru považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Soud totiž může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč peněžitá částka poskytnutá její předchůdkyní přesahuje peněžité plnění p