17 C 59/2025-74 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 69 962,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 55,49 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 28.3.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 60 900 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila mj. celkový počet členů jeho domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 48 524 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. VII smlouvy: služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 80,52 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla podle čl. 7 odst. 1 smlouvu k 5. 12. 2024. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 34 599,47 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 565,33 Kč, smluvního úroku ve výši 34 661,69 Kč (0,93 % denně), poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 80.52 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 9. 2024 do 5. 12. 2024, tj. po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaný na úvěr plnil 33 421,27 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28.3.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 56 500 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,933 % (RPSN 1422,87 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný úvěr čerpal v době od28.3.2024 do 23.5.2024, a to celkem čerpal 35 000 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopností žalovaného. Byl zjištěn ověřený (prostřednictvím bankovních výpisů) čistý měsíční příjem 48 524 Kč, ovšem spotřebitelem uvedený příjem 35 000 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 11 000 Kč, a nezbytné výdaje 8 000 Kč. Závěr tak byl, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dopisem ze dne 5. 12. 2024 žalobkyně sdělila žalovanému, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 91 dní. Žalobkyně proto smlouvu s okamžitou splatností vypověděla. Žalovaného vyzvala k zaplacení částky 70 067,50 Kč. K zaplacení stejné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou odeslanou dne 8. 5. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu 87 odst. 1 ZsÚ.10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 0,93 % denně (330 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v březnu roku 2024 cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 33násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 33násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 1422,87 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 578,73 Kč, když z poskytnuté částky 35 000 Kč splatil dle žalobkyně 33 421,27 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve