Žalobkyně se návrhem ze dne 28. 11. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 040 Kč s příslušenstvím sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku za první měsíc čerpání v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 040 Kč, to vše z titulu úvěrové smlouvy ze dne 17. 7. 2024 č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, žalovaný se však dostal do prodlení se splacením. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z veřejně dostupných registrů a hodnotila také výpis z účtu žalovaného.2. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že žalovaný uhradil před podáním návrhu částku 9 555 Kč, kterou započítala v částce 6 040 Kč na smluvní pokutu a v částce 3 515 na jistinu úvěru, a v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. Soud proto v této části řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku).3. Žalovaný k věci samé uvedl jen tolik, že záležitost považuje za závažnou, svůj závazek chtěl co nejdříve uhradit, případně stanovit splátky.4. Zdejší soud ve věci nařídil jednání nejdříve na den 12. 5. 2026, z tohoto se žalovaný omluvil a požádal o odročení jednání, proto soud stanovil nový termín na 21. 7. 2026, avšak k tomuto se žalovaný bez jakékoliv omluvy nedostavil, žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze žádosti o spotřebitelský úvěr je patrné, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý, měl vyživovací povinnost k dvěma dětem, bydlel ve vlastním bydlení, na které splácel hypoteční úvěr, měl střední vzdělání s maturitou, byl zaměstnaný u společnosti Správa silnic Královehradeckého kraje s měsíčním příjmem 35 335 Kč a měsíčními výdaji 20 000 Kč, s tím, že u stávajícího zaměstnavatele pracoval od srpna 2023.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2024 má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 40 % p. m. z nesplacené jistiny a s RPSN ve výši 5524,45 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet , č. účtu, .7. Z předložených výpisů z bankovních účtů za období 16. 2. – 16. 7. 2024 vyplynulo, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem z výdělečné činnosti ve výši cca 33 000 Kč (s ojedinělým zvýšením na cca 40 000 Kč v červenci 2024), avšak také pravidelně po celé období vynakládal prostředky na sázky či hazard (platby na službu tipsport.cz) a zejména splácel množství úvěrů minimálně u společností Kamali, CreditGo a Multitude Bank, hradil v nezanedbatelné výši splátky fyzickým osobám (např. 50 000 Kč dne 30. 4. 2024 , jméno FO, a téhož dne částečná splátka ve výši 15 000 Kč , jméno FO, ), čerpal naopak úvěry nejméně od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a provedl taktéž ověřovací platbu u , název, .8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 7. 2024 ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 9. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč dne 17. 7. 2024.9. Další označené důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné.10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách smlouvy, na základě které mu měl být poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tyto prostředky zaslala žalovanému na jeho bankovní účet, avšak žalovaný jí uhradil pouze 9 555 Kč. Vázán projednací zásadou zdejší soud vycházel v tomto bodě z vlastních tvrzení žalobkyně a bez adekvátní procesní aktivity žalovaného celkovou výši úhrady blíže nezkoumal.11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes poučení soudu žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně prý vycházela mj. z veřejně dostupných registrů, avšak nikterak nespecifikovala, jaké skutečnosti při tomto zkoumání zjistila a jak je hodnotila. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný vynakládal finanční prostředky na hazard, byť s přihlédnutím k výši těchto prostředků se jedná o marginální nedostatek. Zejména je však zřejmé, že žalovaný v průběhu doloženého období opakovaně čerpal úvěry od mnoha různých subjektů, taktéž splácel úvěry nebankovním poskytovatelům i patrně zápůjčky fyzickým osobám, a to v podstatné výši řádově desítek tisíc Kč měsíčně. Jelikož žalobkyně nepředkládá konkrétní zjištění ohledně například dluhového či splátkového zatížení žalovaného, nelze vyhodnotit její zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za řádné.13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru ze dne 17. .7 2024 hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný jí vrátil 9 555 Kč.15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Žalobkyně započetla část úhrady ze strany žalovaného na smluvní pokutu. Jelikož však smlouva nebyla platně uzavřena, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení ani smluvní pokuty, ani smluvních úroků, a proto na smluvní pokutu nemohla být ani započtena úhrada žalovaného. Na výše uvedeném ničeho nemění skutečnost, že žalobkyně se rozhodla vzít žalobu zpět právě co do mj. smluvní pokuty.18. Soud proto započítal celou uhrazenou částku na bezdůvodné obohacení odpovídající poskytnuté jistině úvěru, což je jediný nárok, kterým žalobkyně vůči žalovanému platně disponuje, a rozhodl o povinnosti k vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 10 445 Kč (výrok II. rozsudku) a ve zbývající části, kde nebyla žaloba vzata zpět, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok III. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení převážně pasivní a nedostavil se k nařízenému jednání, přestože bylo na jeho žádost odročeno. Přestože ve svém stručném vyjádření navrhl stanovení splátek, nikterak následně neosvětlil soudu své aktuální majetkové možnosti a soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný (při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018; v rozsahu zpětvzetí žaloby byl žalovaný procesně úspěšný, protože ke zpětvzetí nedošlo pro jeho chování po podání návrhu) by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Zdejší soud však dle § 150 o.s.ř. nepřiznal žalovanému tuto poměrnou část nákladů řízení, neboť velmi kriticky hodnotil procesní postup žalovaného v řízení. Tento nejdříve v den nařízeného jednání zaslal soudu svoji omluvu, požádal současně o odročení jednání na jiný termín a po vyhovění této žádosti a stanovení nového termínu se k odročenému jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil.