Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky , částka, , společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, , a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti , právnická osoba, . Na základě této smlouvy o úvěru byla žalované poskytnuta finanční hotovost v celkové výši , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit smluvní úrok ve výši 79,06 % p. a. Smluvní úrok běžel od data poskytnutí úvěru až do data splacení, resp. žalobkyně požaduje smluvní úrok od data poskytnutí úvěru do data zesplatnění úvěru, tj. od , datum, do , datum, . Kapitalizovaná výše smluvního úroku činí , částka, . Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění dílčích plateb žalované ve výši , částka, činí částku , částka, , přičemž tato měla být splatná nejpozději dne , datum, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . V průběhu řízení vzala žalobkyně částku , částka, zpět, neboť se jednalo o písařskou chybu v počtech a uvedla, že předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši , částka, , skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a kapitalizované výši smluvního úroku ve výši , částka, . O částečném zpětvzetí žalobkyně soud rozhodl usnesením č. j. , spisová značka, .2. Žalovaná k věci sdělila, že smlouvu uzavírala elektronicky, měla k dispozici předsmluvní formulář, právní předchůdkyni žalobkyně předkládala výplatní pásku, její příjem byl tehdy , částka, . V současné době je žalovaná na mateřské dovolené.3. Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru SOLUS, v němž žalovaná neměla žádných příznaků; z výpisu NRKI, kde bylo zjištěno 5 žádostí žalované o úvěr u jiných bank a finančních institucí; expozice činila , částka, , dluh po splatnosti nebyl zjištěn žádný. Z formuláře „Hodnocení klienta“ se podává, že žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je svobodná, její průměrný čistý měsíční příjem činí , částka, , je zaměstnaná, její výdaje představované jako životní minium činí , částka, , výdaje na bydlení žalovaná uvedla ve výši , částka, . Žalovaná k tomuto doložila výplatní pásku, ze které vyplývá čistý příjem žalované ve výši , částka, , dále žalovaná předložila výpis ze svého bankovního účtu za období únor až květen 2023 Předsmluvní formulář poskytnutý žalované právní předchůdkyní žalobkyní obsahuje informace o základních parametrech úvěru.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru a jejího dodatku plyne, že žalovaná návrh podepsala dne , datum, , právní předchůdkyně žalobkyně jej akceptovala dne , datum, . Na základě této smlouvy byl poskytnuté žalované úvěr ve výši , částka, , celková částka ke splacení činila výši , částka, , doba trvání úvěru byla sjednána na 30 měsíců, celková výše splátky ujednána na , částka, , zápůjční úroková sazba činila 79,06 % p. a., smluvní částka úroku splatná za 1 kalendářní den při odstoupení od smlouvy představovala , částka, . Maximální výše úroků činí částku ve výši , částka, . V případě prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 30 dní, vniká žalované povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, za každou opožděnou splátku. Dne , datum, bylo žalované zasláno oznámení o schválení úvěru včetně předpisu jednotlivých splátek.5. Dokladem o vyplacení úvěru se zjišťuje, že žalované byla dne , datum, vyplacena částka , částka, na její bankovní účet.6. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá, že úvěr žalované byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dní od doručení oznámení.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, nabyla žalobkyně pohledávku od právní předchůdkyně, společnosti , právnická osoba, .8. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne , datum, .9. O skutkovém stavu věci učinil soud následující závěr. Dne , datum, byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl poskytnuté žalované úvěr ve výši , částka, , celková částka ke splacení činila výši , částka, , doba trvání úvěru byla sjednána na 30 měsíců, celková výše splátky ujednána na , částka, , zápůjční úroková sazba činila 79,06 % p. a., smluvní částka úroku splatná za 1 kalendářní den při odstoupení od smlouvy představovala , částka, . Maximální výše úroků činí částku ve výši , částka, . V případě prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 30 dní, vniká žalované povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, za každou opožděnou splátku. Shodným tvrzením obou účastníků bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku , částka, .10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu, tj. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Soud dále posoudil platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska souladu jejího obsahu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná.17. Právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionální poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebitelce peněžní prostředky za sjednanou úrokovou sazbu ve výši 79 % p. a. Takto sjednaná cena úvěru se svou výší zcela vymyká podmínkám obvyklým v době uzavření smlouvy v květnu 2023. Podle statistických údajů České národní banky se v této době úrokové sazby u nově poskytovaných úvěrů domácnostem na spotřebu pohybovaly kolem 9 % p. a. Sjednaná sazba tak představovala více než osminásobek této úrovně. Soud přitom zohlednil, že samotné sjednání úroku převyšujícího obvyklou tržní sazbu ještě bez dalšího nevede k rozporu s dobrými mravy. V daném případě však jde o natolik výraznou odchylku od obvyklé ceny úvěru, kterou nelze odůvodnit pouze vyšším úvěrovým či podnikatelským rizikem žalobkyně. Význam této skutečnosti je třeba posuzovat též s ohledem na spotřebitelský charakter vztahu a rozdílné postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala jako profesionální poskytovatelka úvěrů, zatímco žalovaná jako spotřebitelka.18. Při hodnocení intenzity tohoto nepoměru lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se úvěrových vztahů a lichvy. Nejvyšší soud již v minulosti uvedl, že při poskytování půjček a úvěrů existuje hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost od jednání vykazujícího znaky lichvy. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil k otázce mnohonásobně vyšších úroků, než jaké jsou poskytovány v místě a čase jinými finančními institucemi, např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, nebo v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , přičemž uvedl, že nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Sjednaná sazba 79 % p. a., která v posuzované věci představuje přibližně osminásobek průměrné sazby nových spotřebitelských úvěrů, však tuto judikaturou zvažovanou míru odchylky výrazně převyšuje.19. Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy musí vycházet z konkrétních skutkových okolností daného případu. Ty jsou zde dány zejména spotřebitelským charakterem vztahu, profesionálním postavením žalobkyně, výraznou odchylkou sjednaného úroku od obvyklé úrovně a dalšími smluvními náklady. Vedle úroku smlouva obsahuje rovněž ujednání o smluvních pokutách a dalších platbách, která dále zvyšují ekonomickou zátěž žalované a celkovou výši plnění, jež po ní může být požadována. Celkovou ekonomickou přiměřenost smlouvy proto nelze posuzovat izolovaně pouze podle výše úroku, ale je třeba zohlednit souhrn jejích cenových a sankčních ujednání.20. Soud proto dospěl k závěru, že celková konstrukce smluvního vztahu, založená zejména na úroku ve výši 79 % p. a. a dalších smluvních nákladech a sankcích, představuje ve vztahu ke spotřebitelce nepřiměřenou ekonomickou zátěž a nepřiměřenou majetkovou výhodu žalobkyně, která překračuje meze smluvní volnosti a je v rozporu s dobrými mravy. Důvod neplatnosti přitom nelze izolovat pouze na ujednání o úroku, neboť právě souhrn jednotlivých ujednání vytváří celkovou ekonomickou podobu úvěrového vztahu. Za této situace nelze důvodně předpokládat, že by žalobkyně smlouvu uzavřela i bez těchto ujednání; jejich oddělení proto není namístě ani podle § 576 občanského zákoníku. Soud proto uzavírá, že smlouva o spotřebitelském úvěru je jako celek absolutně neplatným právním jednáním, k jehož neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.21. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Žalovaná převzala částku , částka, na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatila, a je povinna dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Ze zjištěných shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku , částka, , tedy zaplatila dokonce více, než ji bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto. Na další plnění žalobkyně již nemá nárok, proto soud žalobu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o. s. ř., kdy úspěšné žalované nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tato při ústním jednání výslovně uvedla, že ji žádné náklady s tímto řízením nevznikly.