106 C 10/2021-101 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 28.4.2021 žalobu, kterou se vůči oběma žalovaným domáhal zaplacení částky ve výši 6 426,67 EUR s příslušenstvím a částky 860 520,12 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaní jsou vlastníky mimo jiné pozemku parc. [číslo] o výměře 970 m2, trvalý travní porost a pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, to vše v k. ú. [obec], zapsaném na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] [ulice]. Tvrdil, že se v roce 1995 seznámil se žalovanými na dovolené a navázal s nimi velmi úzké přátelské vztahy. V roce 2003 se objevily první myšlenky a návrhy žalovaných na společnou investici v [obec] na pozemcích žalovaných, přičemž v květnu 2004 bylo dohodnuto, že žalobce se žalovanými společně zainvestují do výstavby domu na pozemcích žalovaných v obci [obec], okres [okres], konkrétně pak na pozemku parc. [číslo] (nyní se jedná o pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je dotčená stavba [adresa], rodinný dům). V tu dobu však žalovaní sami nedisponovali dostatečným množstvím finančních prostředků na plánovanou stavbu a sami nebyli schopni dosáhnout na úvěrové produkty tehdy bankami nabízené. Žalobce měl zájem, se na výstavbě domu, který měl sloužit i jako penzion, podílet a rozhodl se proto, že žalovaným i z důvodu jejich naprosté důvěryhodnosti při plánované výstavbě finančně pomůže. Za tím účelem byly mezi žalobcem a žalovanými postupně uzavřeny dvě smlouvy o půjčce: Smlouva o půjčce ze dne 5.9.2004 – předmětem bylo zapůjčení částky 10 000 EUR s tím, že půjčka měla být bezúročná, pokud (i) bude realizována další společná investice do výstavby domu na parcele parc. [číslo] v k. ú. [obec] a (ii) tato další investice bude do 31. 12. 2005 zapsána do katastru nemovitostí. Pokud by však tyto podmínky nebyly splněny, byla by půjčka úročena 4 procenty ročně. (dále jen jako„ Smlouva 1“). Částka 10 000 EUR byla žalovaným předána v hotovosti. Uvedl, že podmínka (ii) ve Smlouvě 1 byla sjednána proto, že záměrem žalobce a žalovaných již od prvopočátku bylo, že žalobce na základě poskytnutých půjček získá v novém domě byt k bezplatnému a výlučnému užívání, k němuž eventuálně v budoucnu bude moci získat i vlastnické právo. V roce 2004 však zahraniční fyzické osoby nemohly v ČR nabývat nemovitosti a z tohoto důvodu tento úmysl žalobce a žalovaných nebyl v katastru nemovitostí zapsán. Žalobce dále poskytl žalovaným postupně další částky – dne 9. 5. 2005 částku ve výši 236 000 Kč a dne 26. 5. 2005 částku ve výši 239 500 Kč. Následně byla dne 13. 4. 2006 uzavřena druhá smlouva o půjčce, na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalovaným vedle již poskytnutých částek další sumu ve výši 524 500 Kč do 31.5.2006. Tato částka (524 500 Kč) byla žalovaným poskytnuta dne 14. 4. 2006. Předmětem této druhé smlouvy tak bylo zapůjčení částky v celkové výši 1 000 000 Kč (dále jen jako„ Smlouva 2“). Půjčka poskytnutá dle Smlouvy 2 byla stejně jako půjčka poskytnutá dle Smlouvy 1 určena na financování výstavby domu a měla být bezúročná (s výjimkou toho, pokud by roční míra inflace v ČR přesáhla 3%, pak měl být uhrazen úrok ve výši vypočtené jako roční míra inflace nad 3% minus 3%), pokud po dobu poskytnutí peněžních prostředků žalobci jako věřiteli bude poskytnut bezplatně byt v této nemovitosti k užívání, a to k předpokládanému datu od 1. 10. 2008. V případě, že by takové užívání bytu nebylo možné, pak bylo sjednáno, že půjčka musí být vrácena i před uplynutím doby splatnosti. Pokud by však došlo k tomu, že by smlouva byla mimořádně vypovězena, pak byla stanovena povinnost hradit už od počátku úroky z půjčky ve výši 4 procenta ročně. Zároveň bylo sjednáno, že takto vypočtené úroky se kapitalizují vždy k 31.12 Smlouvu 2 bylo možno poprvé ukončit řádnou písemnou výpovědí s výpovědní lhůtou 6 kalendářních měsíců ke dni 31. 12. 2025 (žalobce, jakož i žalovaní měli zájem na dlouhodobém trvání smluv). Půjčky poskytnuté žalobcem na základě Smlouvy 1 a Smlouvy 2 představovaly ca. 20% celkové investice žalovaných do výstavby domu. Od doby uzavření těchto smluv o půjčce a poskytnutí finančních prostředků žalovaným probíhala celá záležitost bez problémů. Žalovaní byli nově schopni započnout s výstavbou domu a dosáhnout také na hypoteční úvěr od banky, protože prokázali, že mají (díky půjčkám od žalobce) k dispozici požadovanou výši svých finančních prostředků. Stavba domu byla realizována v letech 2005 – 2009. Žalobce v průběhu výstavby několikrát poskytl žalovaným na základě osobní důvěry částky ve výši 1 000 – 10 000 Kč, které jim předal v hotovosti. Žalobce se navíc na stavbě domu podílel i vlastní osobní prací, a to v rozsahu ca. 20 týdnů, 70-80 hodin týdně. Po dostavbě domu v roce 2009 byl žalobci poskytnut k užívání byt specifikovaný v příloze ke Smlouvě 2. Žalobce byt, který mu byl dle dohody přenechán k bezplatnému užívání, stavebně dokončil a vybavil zařízením (nábytkem, kuchyní, spotřebiči aj.) zcela na své náklady. Plocha bytu přenechaného žalobci k užívání odpovídala ca. 10- 12% celkové plochy domu. Ohledně zbývající plochy do celkem 20% celkové plochy domu bylo mezi žalobcem a žalovanými dohodnuto, že tuto plochu mohou žalovaní volně pronajímat a z příjmů z tohoto pronájmu pokryjí náklady na užívání bytu žalobcem. Ve Smlouvě 2 bylo zároveň sjednáno, že žalobce je oprávněn získat k bytu odpovídajícímu ca. 20% celkové plochy domu (což odpovídalo ploše bytu přenechanému k bezplatnému užívání + jednomu dalšímu pokoji) a garážovému stání (specifikovanému v příloze ke Smlouvě 2) vlastnické právo a při ukončení Smlouvy 2 se může žalobce rozhodnout, zda bude požadovat vrácení půjčky nebo převod vlastnického práva k tomuto bytu. Pro vyloučení jakýchkoli pochybností žalobce dodává, že ve vzájemných vztazích se žalovanými - zejména smluvních figuroval zpočátku společně se svojí manželkou [jméno] [celé jméno žalobce], a to až do roku 2015. Až do července 2020 se žalobce a žalovaní ujednáními dle Smlouvy 1 a Smlouvy 2 řídili. Teprve dne 14. 7. 2020 byl žalobci při jeho pobytu v [obec] osobně doručen dokument nazvaný„ Výpověď smlouvy o půjčce na stavbu domu v [obec] na parcele [číslo] se lhůtou do 31. 12. 2020“ Žalobce byl žalovanými vyzván, aby uvedl bankovní spojení pro vrácení peněz a potvrdil převzetí výpovědi. Jelikož v případě výpovědi žalovaných ze dne 14. 7. 2021 podané ke dni 31. 12. 2020 nebyly dodrženy podmínky sjednané ve Smlouvě 2, žalobce takto podané výpovědi odporoval a jelikož žalovaní podmínky sjednané ve Smlouvě 2 dále nedodržovali, mimo jiné (i) žalobci nebylo umožněno byt dále užívat, (ii) žalobce nemohl užívat garážové stání a (iii) žalobci do bytu užívaného žalobcem opakovaně neoprávněně vstupovali. V této souvislosti proto žalobce při svém odjezdu dne 9. 8. 2020 vyměnil zámek, aby přístupu žalovaných do bytu zabránil a sdělil jim, kde se nachází obálka s klíčem pro případ nutné potřeby. Žalovaní si už následujícího dne z tohoto nového klíče obstarali duplikát klíče, jímž do bytu znovu neoprávněně vstupovali a obálku se snažili znovu řádně zapečetit, aby žalobce jejich jednání neodhalil. Žalobce následně smlouvy o půjčce dne 19. 8. 2020 sám vypověděl mimořádnou výpovědí. Tato výpověď byla žalovaným doručena dne 25. 8. 2020. Žalobce v této své výpovědi také požádal žalované o vrácení půjčených peněz, a to včetně příslušenství, na které vznikl nárok právě v důsledku kroků a chování žalovaných. Žalovaní následně dne 29. 9. 2020 převedli žalobci bezhotovostně částky ve výši 10 000 EUR a 1 000 000 Kč. Dle žalobce by shora popsané události bylo možno posoudit ze dvou hledisek. Pokud se jedná o faktické hledisko, žalobce pojal k žalovaným plnou důvěru a nejen proto jim následně půjčil nemalé finanční prostředky. Se sjednanými podmínkami žalovaní souhlasili, finanční pomoc žalobce jdoucí i nad rámec obou smluv o půjčce, jakož i jeho osobní výpomoc při výstavbě přijali a využili. Od roku 2009 pak řadu let umožnili žalobci užívat v nově vystavěné nemovitosti vymezený byt. Následně v červenci 2020 zcela neočekávaně žalovaní sdělili, že chtějí smlouvy o půjčkách vypovědět, do bytu opakovaně neoprávněně vstoupili, požadovali výměnu zámku bytu zpět na původní klíč a najednou trvali na vyklizení bytu žalobcem. Tím žalobce ztratil možnost se do bytu nenásilně dostat ke svým nejen osobním věcem a byt dále řádně a nerušeně užívat. Z právního hlediska žalovaní dle žalobce porušili podmínky sjednané ve Smlouvě 1 i ve Smlouvě 2 a žalobce tak byl oprávněn tyto smlouvy vypovědět mimořádnou výpovědí, resp. po žalovaných požadovat sjednané příslušenství – úroky. Žalobce touto žalobou uplatnil dva nároky, a to příslušenství ze Smlouvy 1 – 6 426,67 EUR, kdy se jedná o smluvní úrok ve výši čtyř procent ročně z částky 10 000 EUR za období od 5. 9. 2004 do 29. 9. 2020 (dle specifikace výpočtu v žalobě) a dále příslušenství ze Smlouvy 2 – 860 520,12 Kč, kdy se jedná se o smluvní úrok ve výši čtyř procent ročně, jakož i úrok převyšující roční úrokovou míru ve výši 3% (dle