107 C 2/2022-94 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že poskytl žalované služby v podobě servisu vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], provedené práce v žalobě popsal příkladmo (výměna sání, těsnění, váhy vzduchu, snímače, [příjmení] ventil, doplnění kapalin). Za tyto služby včetně práce vystavil žalované fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 40 930,67 Kč s datem splatnosti [datum]. Přes opakované výzvy k zaplacení žalovaná žádnou částku nezaplatila, žalobce proto požaduje též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor, který následně odůvodnila vyjádřením ve věci. Především uvedla, že nárok zcela neuznává a popírá též tvrzení, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu. Žalovaná reagovala vysvětlením situace ze svého pohledu, tento pohled také popsala do věcného vyjádření. Celou genezi popsala tak, že na jaře 2021 si objednala u žalobce generální opravu motoru na předmětném vozidle [anonymizována dvě slova], kdy nabídka ze strany žalované směrem k žalobci zněla, že žalovaná koupí nový motor a žalobce zajistí jeho výměnu. Žalobce reagoval tím, že je nesmyslné kupovat nový motor, který bude zbytečně drahý, když stačí opravit ten stávající, přičemž oprava bude stát 50 – 60 000 Kč. S tím žalovaná souhlasila, zaplatila zálohu na opravu vozidla 30 000 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum] a po dokončení opravy vystavila žalobci žalované fakturu [číslo] na doplatek 43 054,22 Kč (včetně DPH). Žalovaná rovněž doplatek podle posledně jmenované faktury zaplatila, ačkoliv již tehdy činila částka za opravu motoru celkem 73 054,22 Kč oproti slíbenému maximu 60 000 Kč. Druhý den po opravě se rozsvítila kontrolka signalizující závadu na motoru, auto muselo být odtaženo zpět do servisu žalobce, zde bylo opět opraveno, ale tentokrát stála oprava 24 492,82 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum], což žalovaná opět bez výhrad uhradila. Během dalších tří měsíců provozu vozidla musela žalovaná uhradit 2x čištění DPF filtru (14 000 Kč) a 3x odtahovou službu. Přesto po uvedených opravách vozidlo nejezdilo a žalovaná se dožadovala konečně výměny celého motoru, žalobce motor opět nevyměnil a provedl pouze svévolnou opravu motoru. Právě na základě této poslední nedohodnuté opravy vystavil žalobce žalované onu spornou fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaná shrnula, že požadovala výměnu motoru za nový, nikoli jeho další opravu, třetí den po poslední opravě přestalo auto znovu jezdit a motor je poškozen již neopravitelně. Žalovaná neobdržela od žalobce žádnou nabídku na opravu vozidla, žádný cenový rozpočet a především následnou opětovnou opravu vozidla nijak neodsouhlasila. Oprava v tomto případě již postrádala již jakýkoli smysl, žalovaná požadovala výměnu motoru, nikoli svévolnou opravu, a má za to, že je to naopak žalovaná, které vznikla škoda v podobě dříve neúčelně vynaložených nákladů na opravu vozidla, která zjevně nebyla provedena v náležité kvalitě a jakosti. Proto žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout. 3. Z textu předžalobní výzvy ze dne [datum] i z reakce žalované na tuto výzvu ze dne [datum] je zřejmé, že obě strany si vzájemně sdělily svá stanoviska, která jsou vyjádřena výše. Při prvním jednání tak soud především vyzval k doplnění tvrzení ve smyslu ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jak stranu žalující, tak stranu žalovanou, přičemž žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení o tom, na jakých postupech při postupně provedených třech opravách se účastníci dohodli. Žalobce byl poučen, že je povinen tvrdit a následně prokazovat, zda byly uzavřeny tři na sobě nezávislé smlouvy a co bylo jejich předmětem, nebo zda šlo o opakovanou vadu, která byla reklamována, případně co si účastníci dohodli ohledně třetí opravy vozidla, která podle žalované měla spočívat ve výměně motoru, kdežto podle žalobce v opravě motoru. Žalobce byl také poučen, že primárně má důkazní břemeno on, neboť je povinen tvrdit a prokazovat zejména obsah té smlouvy, na jejímž základě se žalované částky domáhá, musí být tedy zřejmé, co tvrdí o způsobu uzavření smlouvy, o předmětu smlouvy a o dohodě ohledně ceny díla. Obdobně byla poučena a vyzvána k doplnění žalovaná, zejména jde o tvrzení, zda šlo o opravu jiné vady, nebo téže vady při opravě účtované a zaplacené v červenci 2021, a pokud by šlo o opravu téže vady, pak zda byla vada řádně a včas reklamována, a byla-li reklamována, proč byla částka zaplacena. Také žalovaná by měla dotvrdit, co bylo předmětem té poslední opravy (nezaplacené). 4. Soud měl snahu ve smyslu ust. § 99 o.s.ř. dovést účastníky ke smíru s poukazem na výši předmětu řízení a ekonomický efekt celého řízení, účastníci však ke smíru nedošli. Soud proto provedl dokazování podle důkazních návrhů účastníků a bral v úvahu i jejich doplněná tvrzení. Žalobce především tvrdil, že třetí oprava nemá se dvěma předchozími nic společného, že šlo o jiné vady, než byly opravovány dřív, připustil, že navrhl skutečně žalované výměnu celého motoru, ale s cenou přes 100 000 Kč, což dle tvrzení žalobce žalovaná odmítla. Pokud jde o upřesnění obsahu třetí smlouvy, tedy oné samostatné, o kterou žalobce opírá svůj nárok v tomto řízení, pak byl podle něj obsah smlouvy vymezen tak, že z nějakého důvodu vozidlo nejede a že je potřeba nejprve zjistit vadu motoru. Požadavek žalované zněl určitě na opravu daného technického problému, který ale v době převzetí vozidla k opravě ještě nebyl zcela zřejmý. Účastníci se proto nedohodli na ceně za dílo, ta byla zjištěna až v rámci provedení opravy a byla vyúčtována tou fakturou, která zakládá předmět tohoto řízení. Dále žalobce poukázal na to, že mezi první a třetí opravou vozidlo najelo minimálně 5 000 Kč a že žalovaná si vozidlo dosud nevyzvedla. 5. Ohledně existence předžalobní výzvy, kopie dokladů k vozidlu, existence předmětné faktury či zaplacení předchozích dvou faktur nebyl mezi účastníky spor, soud se tedy při dokazování zaměřil na fakturu [číslo] znějící na žalovanou částku a navazující na montážní list téhož čísla, kde jsou uvedeny jednotlivé díly a jejich cena, která je následně promítnuta do uvedené faktury. Z porovnání obou dokumentů vyplývá, že jak ve faktuře, tak v montážním listě je uveden počet tzv. motohodin (Mth) s hodnotou 638 476 k datu [datum]. Pokud jde o fakturu navazující na montážní list, pak v této faktuře se objevují nejen hodnoty jednotlivých dílů včetně práce v rozsahu 11 hodin po 500 Kč a diagnostiky za 500 Kč, vše ve vztahu k vozidlu [anonymizována dvě slova], ale jsou zde zahrnuty i částky za motorový olej pro [příjmení] [jméno], stěrače a motorový olej pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] a spotřební materiál v hodnotě 300 Kč, patrně ve vztahu rovněž k vozidlu [anonymizována dvě slova], na což lze usoudit toliko ze zařazení této položky u předmětného vozidla. Celková částka požadovaná v tomto řízení je tak vztažena k celkem třem vozidlům, nikoli pouze k onomu spornému [anonymizována dvě slova]. 6. Porovnáním výpisu ARES u obou účastníků je zřejmé, že žalobce je fyzickou osobu podnikající podle živnostenského zákona od roku [rok] a jako jednu z činností má zapsány opravy a údržbu motorových vozidel kromě motocyklů. Žalovaná má živnosti formulované obecně jako výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, dále ostatní profesní, vědecké a technické činnosti či pronájem a správu vlastních nebo pronajatých nemovitostí. Již z toho je patrno, že byť v tomto řízení jde o dva podnikatelské subjekty, pak odborností v dané oblasti opravy vozidel disponuje především žalobce a na něj je nutno nahlížet v tomto řízení jako na silnější smluvní stranu. Žalovaná je sice podnikatelem, ale nikoli specializovaným na tuto oblast a nelze po žalované vyžadovat stejný odborný přístup jako po žalobci (§ 433 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – dále jen „o.z.“). Zmíněné ustanovení zakládá vyvratitelnou právní domněnku postavení slabší strany, pokud daný subjekt vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Souvislost s podnikáním přitom nelze vnímat jako jakoukoli souvislost, například při používání vozidel, neboť používání vozidel je pro podnikatelské subjekty běžné, resp. nezbytné, a nemůže to znamenat bez dalšího, že jsou v dané věci odborníky. 7. V souladu s poučeními soudu a výzvami danými při prvním jednání ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. účastníci doplnili svá skutková tvrzení a důkazní návrhy víceméně zopakování původních náhledů na celou situaci, přičemž žalobce upřesnil, že s vozidlem ve vlastnictví žalované jezdili její zaměstnanci pan [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] či pan [příjmení] a ti také definovali požadavky žalované na servisní opravy vozidla. Jednalo se o obchodní zvyklosti mezi účastníky, kteří spolu hovořili v přátelském duchu a neformální rovině. Zaměstnanci žalované byli tudíž žalobcem navrženi jako svědkové, resp. jejich svědecké výpověd