19 C 24/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) žalované poskytla dne [datum] úvěr ve výši 27 000 Kč a dne [datum] úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná své úvěry včetně dalších sjednaných závazků řádně nehradila, a proto žalobkyně oba úvěry zesplatnila. Žalovaná je v souvislosti s úvěrem ze dne [datum] povinna žalobkyni vrátit dlužnou jistinu ve výši 23 656,45 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 7 061,55 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 040,44 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 200,52 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 23 656,45 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23 566,45 Kč od [datum] do zaplacení. Na tento úvěr žalovaná uhradila po dobu jeho trvání 16 262 Kč. Dále je žalovaná v souvislosti s úvěrem ze dne [datum] povinna žalobkyni vrátit dlužnou jistinu ve výši 3 946 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 951,39 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 331,85 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 472,32 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 994,61 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 994,61 Kč od [datum] do zaplacení. Na tento úvěr uhradila žalovaná po dobu jeho trvání celkem částku 27 838 Kč. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že v daném obdobní byla v těžké životní situaci, kdy ztratili bydlení. Měla více dluhů a nějak je splácela, ale neví, na jaké úvěry kolik hradila, tedy zda se jednalo o úvěry žalobkyně či jiných věřitelů. 3. Žalovaná se k jednání soudu dostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze žádosti o zápůjčku a úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 27 000 Kč v hotovosti. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vrátit věřiteli jistinu ve výši 27 000 Kč, úrok ve výši 3 780 Kč, poplatek ve výši 5 400 Kč a za službu hotovostního inkasa splátek 10 800 Kč, a to vše v 58 měsíčních splátkách počínaje od 7 kalendářního dne po uzavření smlouvy. Ze smlouvy ani ze žádosti nijak nevyplývá, že by věřitel v době sjednání smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Věřitel toliko z údajů sdělených mu žalovanou zjistil, že její příjmy měly činit 24 683 Kč měsíčně a výdaje 16 966 Kč měsíčně, kdy dokumentem k ověření měla být toliko pracovní smlouva a výplatní pásky žalované. Výdaje žalované nijak ověřeny nebyly. Pro případ nesplácení úvěru byly sjednány další nároky, a to možnost věřitele žádat úhrada celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, náhrady nákladů na vymáhání a doručování upomínek a také možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případě prodlení s platbou trvajícího déle než 90 dní. 6. Ze žádosti o zápůjčku a úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vrátit věřiteli jistinu ve výši 18 000 Kč, úrok ve výši 2 520 Kč, poplatek ve výši 3 600 Kč a za službu hotovostního inkasa splátek 7 200 Kč a pojištění Credit Life ve výši 464 Kč, a to vše v 58 měsíčních splátkách počínaje od 7 kalendářního dne po uzavření smlouvy. Ze smlouvy ani ze žádosti nijak nevyplývá, že by věřitel v době sjednání smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Věřitel toliko z údajů sdělených mu žalovanou zjistil, že její příjmy měly činit 19 011 Kč měsíčně a výdaje 14 800 Kč měsíčně, kdy dokumentem k ověření měla být toliko pracovní smlouva a výplatní pásky žalované. Výdaje žalované nijak ověřeny nebyly. Pro případ nesplácení úvěru byly sjednány další nároky, a to možnost věřitele žádat úhrada celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, náhrady nákladů na vymáhání a doručování upomínek a také možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případě prodlení s platbou trvajícího déle než 90 dní. 7. Z bilance plateb bylo zjištěno, že žalovaná na oba úvěry celkem uhradila částku ve výši 44 100 Kč. Z oznámení o postoupení ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky, která v danou dobu měla činit 34 664 Kč na žalobkyni s tím, že žádají uhradit dlužnou částku do 10 dnů od doručení. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní o úhradu dluhu dále upomínána. Z výpisu [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že průměrná roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila v prosinci 2016 10,08% a v březnu 2017 9,42%. 8. Soud měl při jednání v úmyslu poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla veškerá tvrzení a označila veškeré důkazy k prokázání svých tvrzení v tom směru, že při poskytnutí úvěrů ověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, včetně doložení toho jaké byly skutečné životní výdaje žalované a dále, aby prokázala, že platba na smlouvu ze strany žalované probíhala skutečně formou hotovostního inkasa. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru neunesla. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalované. V tomto směru se předchůdkyně žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Nepožadovala po žalované doložení, např. nákladů na bydlení ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaná neměla, nezkoumala ani dluhovou situaci žalované (nebyly provedeny ani základní lustrace z insolvenčního rejstříku, registru exekucí či systému [příjmení] apod.). Pokud žalobkyně určité úkony prováděla, pak je soudu nedoložila. Vyjít pouze z údajů od dlužníka je zcela nedostačující a podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti tímto splněna být nemůže. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Stejně