221 C 88/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 480 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela se žalovaným dne 27. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou 16 000 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 608 Kč počínaje 4. 7. 2019 a konče 20. 8. 2020 Smlouvou byly zároveň sjednány doplňkové služby spočívající v životním pojištění za poplatek 480 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 4 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 7. 1. 2022 a tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 32 480 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 480 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 960,58 Kč, přičemž se jedná o úrok v sazbě 24,81 % ročně z dlužné jistiny za období od 21. 8. 2020 do 7. 1. 2022. Za stejné období požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 314,58 Kč. Od následujícího dne do zaplacení požaduje žalobkyně z dlužné jistiny úrok ve výši 24,81 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, přičemž tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a dále prostřednictvím lustrací provedených v příslušných registrech. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] smluvních podmínek a zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 26. 6. 2019 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatek ve výši 16 000 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 4 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč) a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 480 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 608 Kč s tím, že splatnost první splátky nastala 7. den po uzavření smlouvy a poté vždy do konce následujícího týdenního období. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 7. 1. 2022 včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. 6. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínán ve lhůtě do 29. 4. 2022. 7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný v předtištěném formuláři právní předchůdkyně žalobkyně vyplnil údaje týkající se jeho osobních, zaměstnaneckých a majetkových poměrů včetně příjmové a výdajové stránky. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou). 15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a především označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k nim jediný důkaz (kromě karty zákazníka). Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně právní předchůdkyně ověřovala např. zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje, jak bydlí apod. (srov. shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. 27Co 377/2017-101). 18. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou v režimu o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou, přičemž k neplatnosti přihlíží ve smyslu shora citovaných ustanovení z úřední povinnosti. 19. V řízení vša